Základní rada psychologa zní jasně: rodiče by měli odložit předsudky a do světa her vstoupit s otevřeností a zvědavostí. Není třeba se vyděsit při prvním pohledu na střílečku nebo automaticky přemýšlet o závislosti - mnohem důležitější je, zda hry nejsou jedinou aktivitou dítěte a zda mu zůstávají i další koníčky. Kulhánek připomíná, že hry mohou být nejen relaxem, ale i místem, kde dítě zažívá dobrodružství a učí se dovednostem. Klíčem je zájem, společný čas a nastavení hranic dřív, než se situace vymkne z rukou.

Epizodu si můžete přehrát také na svých oblíbených podcastových aplikacích, třeba na Spotify:

Zatímco dříve hráči soupeřili jen s počítačem, dnes je online prostředí zároveň hřištěm i sociální sítí. Děti tam tráví hodiny s kamarády z celého světa, ale také čelí toxické komunikaci a agresivitě, která se pak může přelévat i do běžného života. Kulhánek varuje, že vulgarity a nadávky v online chatech formují komunikační návyky, které si hráči nesou dál. Internetová anonymita navíc vytváří pocit beztrestnosti - a právě proto by rodiče neměli rezignovat na rozhovor o tom, co se v online hrách skutečně děje.

Speciální kapitolou je i fenomén Roblox. Na první pohled nevinná platforma, kde si děti mohou vytvářet vlastní hry, v sobě skrývá i temnou stránku. Nedávné šetření odhalilo výskyt sexuálně explicitního obsahu a setkávání dětí s predátory. Roblox se brání, že není možné vše uhlídat, jenže to rodičům mnoho klidu nepřidá. Podle Kulhánka je řešením všímavost - zajímat se o to, co děti hrají, občas si s nimi zkusit některý svět projít a nebát se mluvit i o rizicích. Bez komunikace se totiž i z herního ráje může stát noční můra.