Zahraničí - Občas se stane zázrak a diktatura padne, poněvadž její vůdci už nemají vůli nebo potřebu prodlužovat její život. Tak to vypadá i v Barmě, kde nejznámější disidentka současnosti Aun Schan Su Ťij v nedělních volbách získala křeslo v parlamentu a její strana vyhrála v téměř všech obvodech, kde kandidovala. Vojenský režim, který političku dvě desítky let držel v izolaci a domácím vězení, uvolnil sevření a experimentuje s jakousi řízenou demokracií.
Barma se tak může zbavit mezinárodních sankcí a za hranicemi už netrpělivě čekají investoři z celého světa, aby získali kontrakty na těžbu nerostného bohatství, kterým země oplývá, ale zatím ho moc nevyužila.
Podobá se to trochu Chile z roku 1989. Generál Pinochet tehdy ustoupil tlaku a povolil svobodné volby, ale pod jednou podmínkou. Justice nebude stíhat nikoho z armády kvůli porušování lidských práv v předcházejících letech. „Sáhnou na jediného z mých mužů a je konec,“ prohlásil tehdy Pinochet.
Současný prezident Barmy, bývalý generál Thein Sein, velmi pravděpodobně zaujímá stejný postoj. Je prezidentem a vrchním velitelem armády, pod jejíž kontrolou se demokratizační proces odehrává. Ostatně v neděli šlo jen o doplňovací volby, takže Národní liga pro demokracii, které Su Ťij šéfuje, bude mít v parlamentu jen 40 křesel ze 600. Drtivou většinu mají v zákonodárném sboru lidé loajální k vojákům.
Svět trochu žasne nad tím, proč generálové najednou po tolika letech souhlasili s reformami, když déle než dvě desetiletí odolávali sankcím Západu a naposledy v roce 2007 tvrdě potlačili pokus o povstání Barmánců. Paradoxně za to může do jisté míry Čína. Už loni prosákly zprávy, že vojenskou juntu nerozdělují ani tak názory na demokracii, jako spíš na míru spolupráce s Čínou. Ta totiž v Barmě ovládla téměř vše a někteří generálové z toho dostali strach.
Barma se stala závislá na dovozu čínského zboží, v mnoha oborech zde působí čínští poradci, Čína dostávala zakázky na nejrůznější stavby a dodávky. Část vedení armády si takovou závislost nepřála, a proto se rozhodla Barmu otevřít světu.
Nedávno vláda zrušila stavbu velké přehrady a hydroelektrárny na severu země, kterou měli stavět Číňané. Nejistý je projekt plynovodu a ropovodu z Bengálského zálivu přes barmské území do jižní Číny. Na tomhle přitom Pekingu velmi záleželo, protože by to výrazně krátilo cestu čínským ropným tankerům z Perského zálivu.
Hlavním zdrojem zpráv o obavách barmských vůdců z přílišné čínské dominance - a skoro až ze „spolknutí“ Čínou - je bývalý vysoce postavený barmský generál Aung Lynn Htut, který v roce 2005 požádal v USA o azyl a stále si udržuje důležité kontakty v Barmě.
Proces postupné demontáže jedné z nejhorších diktatur světa posledních desetiletí tak možná paradoxně spustila jiná diktatura.
