Zahraničí – Krátké video se minulý týden stalo prvním důkazem o tom, že Češky Antonie Chrástecká a Hana Humpálová, unesené v dubnu na jihozápadě Pákistánu, žijí.
O podmínkách, ve kterých žijí, a důvodech, proč jsou zadržovány, nevíme ale nic. Insider požádal v této souvislosti o rozhovor Richarda Barretta, bývalého důstojníka britské rozvědky. V době útoků z 11. září vedl protiteroristické oddělení britské vojenské zpravodajské služby MI6. Od roku 2004 působí v týmu OSN monitorujícím a analyzujícím hrozby související s Al-Káidou a Tálibánem (United Nations Monitoring Team). Je mezinárodně uznávaným expertem, členem několika výzkumných center zabývajících se terorismem.
Video vypadá jako poměrně amatérsky natočené. Lze z toho soudit, že za únosem Češek může být nějaká velmi malá skupina, nebo dokonce neorganizované seskupení lidí bez politických motivů?
Neřekl bych, že to video je až tak amatérské v porovnání s mnoha jinými, ale považuji za nepravděpodobné, že ho vytvořila některá z velkých a zavedených organizací. Jak říkáte, tyto únosy v Pákistánu často nemívají politický motiv a stává se, že menší skupina svá rukojmí prodá větší nebo že se jich větší a mocnější organizace nějakým způsobem zmocní.
Co se týká tohoto videa s unesenými českými ženami, je tam časová prodleva mezi jejich únosem a natočením záznamu a pak znovu mezi natočením a jeho zveřejněním na internetu. Z toho soudím, že lidé, kteří záznam natočili, nemusí být totožní s únosci.
Nedomníváte se tedy, že za únosem je přímo Tálibán?
V Balúčistánu, kde k únosu došlo, je Tálibán silný, obzvláště afghánský Tálibán. Ale nepůsobí to na mě jako operace Tálibánu, alespoň co se týká toho samotného únosu. V této oblasti operují i balúčské skupiny, které mají kontakty na extremisty, ačkoliv samy mezi ně nepatří.
Navíc se domnívám, že Tálibán by nepropustil armádní eskortu, která ženy doprovázela, tak jak to udělali únosci.
Co znamená, že k únosu se žádná organizace nepřihlásila jménem?
Je docela možné, že nešlo o organizaci s nějakou strukturou, možná ani žádné jméno nemá. Přihlášení se jménem k únosu by pákistánským úřadům nebo konkurenčním skupinám ale mohlo dát tip, kde zhruba se ženy mohou nacházet. Únosci tedy kalkulují s tím, že pro ně bude jednodušší nenaznačit veřejně svoji identitu. V kombinaci s tím, jak je natočeno video, proto soudím, že jde o nějakou malou skupinu.
Na zveřejněném videu se hovoří o Pákistánce Afíji Siddikíové, odsouzené v USA na 86 let. Soudíte, že jde skutečně o ni? Patrně musí být únoscům jasné, že Američané ji sotva propustí…
Jsem si jistý, že o ni nejde, nebo minimálně zpočátku o ni nešlo. Únosci potřebují nějak zdůvodnit, proč unesli dvě neozbrojené osoby. Neoznačili je za špiony, mají v rukou prostě jen dvě cizí ženy, které nemají nic společného s místním konfliktem. Cestou, jak se dostat z porušení paštúnského nebo balúčského kodexu cti, je tedy říci, že jde o propuštění Afíji Siddikíové. Její kauza je v Pákistánu velmi známá a často je důvodem protestů v zemi.
Jak je vůbec možné zastavit podobné útoky a únosy v Pákistánu, které se znovu a znovu opakují?
Únosy za účelem výkupného jsou v západní části Pákistánu běžné už mnoho let a nevidím naději, že by se to v blízké budoucnosti změnilo. Změna nastane pouze tehdy, když místní obyvatelé a představitelé místních kmenů uvidí v těchto aktivitách více nevýhod než výhod. Například když by to poškodilo turistiku nebo jinou výdělečnou činnost.
Myslím si, že takovým příkladem je nedávný útok na horolezce poblíž hory Nanga Parbat (ozbrojenci tam zastřelili deset členů mezinárodní expedice včetně dvou Slováků – pozn. red.). Bude zajímavé sledovat, zda obyvatelé této oblasti v Baltistánu nějakým způsobem zakročí proti těm, kteří tento čin spáchali. Protože ti museli mít v místě nějaké spojky.
Pákistánská i afghánská vláda se nyní pokoušejí vyjednat mír. Nabízejí rozhovory Tálibánu a některým dalším skupinám v Afghánistánu a Pákistánu. Má to naději na úspěch, když násilí neubývá, spíše naopak?
Radikálové sice vypadají, že jsou stále více a více odhodláni pokračovat v boji, ale motivací jejich vůdců jsou politické a ekonomické cíle, což může být předmětem vyjednávání. Problémem je, že ani uvnitř afghánské vlády, ani uvnitř Tálibánu nepanuje shoda v tom, v co by případné mírové rozhovory měly vyústit. Bude důležité, aby jednání vůbec začala, ale i to je zatím zřejmě stále daleko.
Co se týká pákistánské odnože Tálibánu, s ní pákistánská vláda v minulosti několik dohod uzavřela, ale nikdy nevydržely. Vláda zřejmě bude ochotna vyjednávat, jen když Tálibán zastaví útoky, to je ale nepravděpodobné.
Martin Novák
