Za kulisy událostí - Léčebny dlouhodobě nemocných se poté, co padl stokorunový hospitalizační poplatek, opět stávají bezplatnou alternativou domovů důchodců či domácího ošetřování. „Tři tisíce korun měsíčně jsou pro mnohé důležitým faktorem při rozhodování, zda příbuzného dají do LDN,“ říká Miloslav Ludvík, ředitel největší české nemocnice v pražském Motole.
„Je logické, že výsledkem snížení nákladů spojených s hospitalizací, tedy zrušením stokorunového poplatku, je zvýšení využívání těchto služeb,“ připouští mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová. Znovuzavedení poplatků ale v léčebně či nemocnici tato vláda neplánuje. Podle Čechové by ti, kdo péči nepotřebují, na nemocničním lůžku být neměli. To by měly kontrolovat zdravotní pojišťovny.
„Jenže u seniora vždycky nějakou diagnózu najdete, vždycky ho máte na co léčit,“ upozorňuje poradce ministra zdravotnictví Pavel Vepřek. V loňském roce podle něj bylo vcelku snadné umístit pacienta do léčebny dlouhodobě nemocných, vždy měly několik volných míst. „Teď už je to obtížné, protože eldéenky už jsou plné,“ říká Vepřek.
A příčina je jasná i podle nemocnic, které od začátku roku zvýšenou obsazenost těchto oddělení zaznamenaly. „I u nás došlo z důvodu zrušení výběru regulačních poplatků za hospitalizaci ke zvýšení obsazenosti LDN,“ říká Miroslav Mach, ředitel Městské nemocnice Plzeň, která má léčebnu s 225 lůžky.
Zatímco pacienti v LDN po zrušení hospitalizačního poplatku „ušetří“ stokorunu denně, péče o ně je řádově dražší. Například ve zmíněné plzeňské městské nemocnici je to zhruba 1850 korun za den, jinde může dosahovat až ke třem tisícům.
A tyto částky jsou také podstatně vyšší, než na kolik přijde pobyt seniora například v pečovatelských zařízeních. „V nemocnicích je více placený zdravotnický personál, jsou tam lékaři ve službě, dělají se tam různé úkony,“ vysvětluje Vepřek.
Stát podle něj také přichází o peníze, které vyplácí jako příspěvek na péči. Ten může dosahovat až 12 tisíc korun měsíčně. Pokud je jeho příjemce v nemocnici, měl by to nahlásit, protože by jej v tu dobu neměl dostávat. Není to však jak kontrolovat, systémy nejsou propojené.
Problém se zbytečným obsazením se podle Vepřeka netýká jen léčeben dlouhodobě nemocných, ale i ozdravoven či interních oddělení venkovských nemocnic. „Pacienti mají radost, že to mají zadarmo, nemocnice zase mají radost, že nemusejí rušit nevyužitá lůžka,“ dodává.
Asociace českých a moravských nemocnic takovou „taktiku“ odmítá, podle předsedy Eduarda Sohlicha je pobyt pacientů na takzvaném doléčovacím lůžku jednoznačně dán zdravotními důvody. A tlak na volné kapacity připisuje naopak neúměrnému snižování počtu lůžek ve smlouvách se zdravotními pojišťovnami.
„Důvody hospitalizace jsou zaznamenávány ve zdravotnické dokumentaci a kontrolovány zdravotními pojišťovnami,“ dodává Sohlich. Ta největší, Všeobecná zdravotní pojišťovna, prý zatím zmíněný rostoucí trend obsazenosti nezaznamenává.
„Produkční data za první čtvrtletí 2014 ničemu takovému nenasvědčují,“ uvedl mluvčí VZP Oldřich Tichý.
Aleš Měřička
