Zahraničí - Německá kancléřka po odhalení rozsáhlého amerického programu PRISM na sledování internetu a telefonických hovorů po celém světě projevila nad přístupem Washingtonu mírné pohoršení a slíbila, že si o tom ve středu s Barackem Obamou během jeho návštěvy Berlína promluví.
Taková je oficiální verze pro veřejnost. A jak se nyní ukazuje, do značné míry pokrytecká.
Centrála německé rozvědky BND v Pullachu u Mnichova rozsáhlého amerického špehování za prvé využívá a za druhé se jím inspiruje.
Obvykle dobře informovaný časopis Der Spiegel napsal, že rozvědka chce do roku 2018 investovat sto milionů eur do techniky na sledování internetové komunikace. Cílem je dostat BND „do první ligy“ v tomto oboru a lépe čelit terorismu, organizovanému zločinu a případně daňovým únikům. (Byli to agenti BND, kdo před několika lety získal v Lichtenštejnsku disk s informacemi o Němcích, kteří se vyhýbají placení daní převodem peněz na účty do lichtenštejnských bank.)
Němečtí zpravodajci ale už dnes mají na sociálních sítích a v e-mailové i telefonické komunikaci napilno. Podle Spiegelu se jejich práce podobá jízdě po dálnici, kde policie občas zajistí nějaké automobily, odveze je na záchytné parkoviště a tam je podrobí důkladné prohlídce.
Čili některá data pracovníci BND stáhnou, prohlédnou, a buď dají pokyn k zásahu, nebo se jimi dál nezabývají. Hlavním kontrolním bodem je Frankfurt, kde sídlí Německý svaz internetového průmyslu a kde je uzlový bod pro proudění internetové komunikace do Německa ze zahraničí.
Kontrola se týká hlavně komunikace, kterou vedou v Německu osoby z Blízkého východu, severní Afriky a v menší míře východní Evropy.
Německo údajně také využilo několika informací, které Američané do Berlína předali díky sledovacímu programu PRISM. Policie zatkla několik potenciálních atentátníků a rozbila buňky chystající se provést teroristické útoky na území Německa.
Skupinka demonstrantů se ve středu v Berlíně pokusila Obamovi skandál vtipně připomenout, když mávala transparenty s nápisem Yes, we scan. V narážce na prezidentovo předvolební heslo Yes, we can.
Yes, we can si zřejmě při pohledu na možnosti amerických zpravodajských služeb řekli i jejich němečtí kolegové. O rozsahu toho, co Němci sledují a co se chystají sledovat, plnou představu nemáme, protože žádný německý Snowden, který by světu vyzradil, co ví, se zatím nenašel.
Je třeba připomenout, že nejde o první případ, kdy německá vláda oficiálně nesouhlasí s politikou Spojených států, ale rozvědka, která jí podléhá, za zavřenými dveřmi s Američany spolupracuje právě v rámci této politiky.
V letech2002 a2003 kancléř Gerhard Schröder vehementně vystupoval proti válce v Iráku a navenek to vypadalo, že německo-americké vztahy jsou nejhorší od konce druhé světové války.
Až posléze se přišlo na to, že agenti BND, působící v Bagdádu, americké armádě výrazně pomohli v označení cílů náletů a dokonce některá letadla pomáhali přímo navádět. (Mimochodem BND před válkou podporovala názor Washingtonu, že Saddám Husajn má stále velký arzenál zbraní hromadného ničení. Zprávy o tajných biologických laboratořích pocházely z německých zdrojů.)
Přes veškerou spolupráci je ale veřejným tajemstvím, že příslušníci amerických a německých zpravodajských služeb se sledují navzájem. Už před dvěma lety americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) připustila, že její monitorovací síť v Německu zůstala velmi rozsáhlá i po konci studené války a sjednocení obou částí země v roce 1990.
„S trochou toho přátelského vzájemného špiclování i mezi spojenci je prostě třeba počítat,“ řekl k tomu týdeníku Focus americký publicista zaměřený na činnost zpravodajských služeb Jeff Stein.
Zřejmě i proto následovala po odhalení programu PRISM poměrně mírná reakce nejen německé, ale téměř všech evropských vlád na to, že sledování se týká i jejich zemí.
Martin Novák
