Analýza – Všechny vlády byly od roku 2003 přesvědčeny, že je třeba snížit daně z příjmu a zvýšit daně ze spotřeby. Tentokrát volby rozhodnou o tom, jestli se dosavadní trend jenom zastaví, anebo se obrátí nazpět.

Veškeré daňové převraty z posledních let se dají shrnout několika obecnými čísly. Spotřební daně včetně DPH vyrostly z 10,5 na dvanáct procent celkového hospodářského výkonu (HDP). V přepočtu na dnešní ceny jde zhruba o 60 miliard. Daně z příjmu občanů i firem se snížily z devíti na sedm procent HDP.

Skrývají se pod tím i extrémní úpravy, třeba zvýšení daně za jednu cigaretu z 0,79 na 2,25 koruny, či nejvíc bolestné změny jako zvýšení benzinové daně z 10,84 na 12,84 koruny za litr. Nárůst spotřebních daní postihl zvláště chudší rodiny, přesto pro většinu z nich neznamenal katastrofu.

Důvodem byl další mírný převrat, tentokrát u daní z příjmu. Mezi občany vydělali na nižších daňových sazbách především chudí a bohatí. Lidé se mzdou na polovině průměru zaplatili před deseti lety na dani z příjmu ročně jeden měsíční plat, dnes platí o něco víc než třetinu měsíčního platu. Zaměstnanci se čtyřnásobkem průměrného platu platili ročně na daních z příjmu tři měsíční platy, dnes jeden ze tří platů ušetří. Lidé mezi těmito extrémy zůstali zhruba na svém.

O tom, že průběžné daňové změny posledních deseti let mnoho nezměnily, svědčí nejobecnější údaj, že stát dnes jako před deseti lety na daních a sociálním pojistném vybere celkem 35 procent HDP.

Vzhledem k příjmům občanů to je nejvíc ze všech postkomunistických členských států EU a také více než u některých starších členů Unie.

ČSSD v roli středové strany

Přesto strany ve volbách neslibují, že se daně budou nějak výrazněji snižovat. Debata se omezuje na to, jestli obrátit dosavadní trend.

Radikály jsou v této debatě strany komunistů, Zemanovců a dělníků, kteří žádají snížit DPH na potraviny a léky a pomoci tak opět především chudým rodinám. Chybějící peníze chtějí vybrat zvýšením daní pro manažery s příjmy nad 100 tisíc korun měsíčně, minimální daní z příjmu pro živnostníky a ráznějším výběrem majetkových daní. Ve většině případů s nimi ještě souhlasí lidovci a Úsvit přímé demokracie.

Příznivci statu quo jsou obecně pravicové strany ODS, TOP 09, svobodní a Hlavu vzhůru, kteří všechny zmíněné návrhy odmítají.

Ve středu tohoto sporu jsou společně s jinými stranami nejsilnější sociální demokraté. Omezili by se na vyšší daně pro manažery a nižší DPH v citlivých položkách.

Paradox daní pro živnostníky

Zavedení minimální daně pro živnostníky má mezi stranami menšinovou podporu, přesto jde o jediný návrh, jak řešit neblahý společenský trend způsobený nastavením daňového systému.

Zdanění živnostníků či OSVČ se v uplynulých letech měnilo, přesto dnes živnostníci platí podle daňových sazeb, které se příliš neliší od stavu v roce 2003. Stále více lidí si však uvědomilo, jaké výhody živnostníci mají. Nejde o to, že neplatí daně, dnes se například nemohou vyhnout čtyřtisícové měsíční platbě za sociální a zdravotní pojistné. Přesto rodiny živnostníků platily před deseti lety oproti rodinám zaměstnanců třetinové daně, letos platí čtvrtinu.

Zvyšování jejich daní, jak žádají komunisté, Zemanovci a dělníci, vypadá logicky, přesto by fakticky zasáhlo nejchudší vrstvy obyvatelstva, jejichž situace se v posledních letech průběžně zhoršuje.

Sociální propad OSVČ

Nízké daně nebrání rostoucím rizikům chudoby pro živnostníky. Ukazuje to srovnání životní úrovně rodin závislých na podnikání s rodinami zaměstnanců.

Před deseti lety zajistily nižší daně živnostníkům stejné příjmy se zaměstnanci. Zároveň OSVČ méně spoléhaly na sociální dávky. V období po finanční krizi se živnostníci naučili využívat dávky víc než zaměstnanci. Přesto dosáhli zvýšenými nároky na sociální systém pouze toho, že se jejich příjmy a výdaje příliš nevzdálily od úrovně zaměstnanců.

Letos zaznamenali živnostníci dosud největší propad. Ještě víc zvýšili nároky na sociální systém, zároveň většina z nich přestala spořit, přesto jejich spotřeba poklesla v průměru oproti zaměstnancům o zatím rekordních pět procent.

V Česku se samostatnou prací živí 800 tisíc občanů. Stranické programy přesto jejich nejisté postavení neřeší. Pozici živnostníků a malých firem pouze občas kriticky komentují někteří političtí lídři. Například Jan Mládek z ČSSD a Andrej Babiš z ANO 2011 však své výroky o neužitečnosti živnostníků rychle odvolali.

V dávkách a režii státu se neškrtá

Ve vztahu k daním převládá mezi stranami opatrnost. Důvodem může být to, že bez omezení výdajů nevznikne k daňovým reformám žádný prostor. Srovnání s ostatními evropskými zeměmi nabízí možnosti, kde by se dalo škrtat, strany se je však v kampani zpravidla nechystají využít.

V Česku jsou relativně vysoké dávky. Podpora bydlení vyrostla v posledních pěti letech na trojnásobek, zvyšuje se také objem dávek a daňových odpisů, které využívají rodiny pro své potomky studující vysokou školu. Omezit obě tyto položky sociálního státu hodlá důsledně jen Strana svobodných občanů a například v plánu na snížení dávek pro rodiny studentů je podporuje pouze TOP 09.

Režijní náklady státu na úřady, bezpečnost a infrastrukturu patří k největším v Evropě. Češi v nich překonávají nejen postkomunistické země, ale dokonce státy s tak silným státním sektorem jako Francie. Přesto volební programy neplánují, jak tyto výdaje omezit, komunisté, SPOZ, dělníci a hnutí Hlavu vzhůru naopak doporučují zvýšit výdaje na bezpečnost.

Zdejší rozpočet naopak zaostává za západní Evropou v nákladech na veřejné služby pro jednotlivé občany či rodiny, třeba ve zdravotnictví a školství. Zde se strany inspirují k volebním nabídkám. Kromě ODS, svobodných a hnutí Hlavu vzhůru třeba všechny strany žádají pro děti ve věku 3–6 let volné místo ve školkách.

Petr Holub