Zahraničí - Švýcarsko si zakládá na své neutralitě. Ta mu ale pramálo pomáhá v boji, ve kterém se proti němu postavily Spojené státy s Evropskou unií.
Jedním z důsledků ekonomické krize je na obou stranách Atlantiku nesmiřitelnost vůči daňovým únikům. Tlak na informace o klientech a účtech kvůli podezření z úniků zavádí švýcarské bankovnictví do vod, kde nechce být.
Ve středu vláda v Bernu oznámila historickou dohodu se Spojenými státy. Předpokládá, že švýcarské banky budou moci americkému Federálnímu daňovému úřadu (Internal Revenue Service) předkládat detailnější informace o účtech, které u nich mají američtí občané. A také o svých zaměstnancích, kteří pracují s americkými klienty.
Spojené státy dosáhly vítězství po čtyřletém vyjednávání. Když se v roce 2009 provalil skandál kolem banky UBS a několika dalších finančních ústavů, které vědomě pomáhaly Američanům s daňovými úniky, nedala americká strana Švýcarům pokoj.
Hrozila švýcarským bankám sankcemi a vysokými pokutami. Některé z nich i přes dohodu budou muset Švýcaři stejně zaplatit.
Pověstné švýcarské bankovní tajemství přestává být tím, čím bylo dosud. Úzkostlivé skrývání jakýchkoliv informací je minulostí. Švýcarský právník Carlo Lombardini komentoval dohodu pro New York Times slovy o tom, že „v novém světě už nemůžete mít tajemství před daňovými úřady.“
Podstatné je, že ústupek Američanům může znamenat – a velmi pravděpodobně bude znamenat – podobnou dohodu s Evropskou unií. Tažení za větší švýcarskou vstřícnost při snaze postihovat daňové hříšníky vede hlavně Německo.
Získalo disk s údaji více než deseti tisíc německých klientů švýcarských bank. Klientů podezřelých z šizení na daních. Někteří už se raději přiznávají, příkladem budiž generální manažer Bayernu Mnichov Uli Hönness.
Německá prokuratura už vyšetřuje zaměstnance švýcarských bank Credit Suisse a Neue Aargauer Bank.
Na summitu Evropské unie minulý týden předběžně souhlasily s výměnou informací o bankovních účtech cizinců uvnitř Unie i poslední dva členské státy, které to dosud odmítaly. Lucembursko a Rakousko.
Teď je řada na Švýcarsku. Tedy – pokud nechce zůstat v Evropě samotné s pověstí, že daňové úniky kryje. Rakušané totiž svolili s omezením bankovního tajemství pod podmínkou, že tak učiní i jiní. Tedy britská zámořská území v Karibiku a – Švýcarsko.
Přední rakouský finanční expert Christian Keuschnigg vede ve Vídni Institut moderních studií a zároveň je profesorem na univerzitě ve švýcarském St. Gallenu. Deníku Insider řekl, že pro Rakousko je nemyslitelné, aby jiné země těžily z toho, že se Rakousko svého doposud pevně stráženého bankovního tajemství vzdá.
„Bankovní tajemství má v Rakousku dlouhou tradici a je základem pro získávání depozit od domácích i zahraničních vkladatelů. Vláda nyní schválila výměnu informací uvnitř Evropské unie, ale trvá na tom, že všechna světová finanční centra se budou také účastnit této výměny. Je nutné zajistit férovou konkurenci mezi finančními centry, aby z Rakouska neodcházel kapitál do daňových rájů, které ke společné výměně informací nepřistoupily,“ soudí Christian Keuschnigg.
Lucembursko a Rakousko souhlasily jen velmi neochotně, podobné to patrně bude i se Švýcarskem.
I v případě dohody s Evropskou unií o výměně informací a o omezení švýcarského bankovního tajemství bude platit to, co po oznámení dohody s USA řekl listu Neue Zürcher Zeitung šéf Credit Suisse Urs Rohner:
„Jsem přesvědčený, že to, co vypadá na první pohled jako bolestivé, je pořád lepším řešením než žádné řešení. Nemá smysl věřit tomu, že se problém odsune a pak nějakým způsobem sám vyřeší.“
Martin Novák
