Zahraničí - Američany zajímá na jejich prezidentských volbách hlavně ekonomika, nezaměstnanost a daně. Evropa se zajímá o to, zda volby přinesou v zahraniční politice velmoci číslo jedna zásadní změny.
V minulosti často mezi kandidáty republikánů a demokratů velké rozdíly nebyly. Tentokrát však ano. Americký pohled na svět a na řadu krizí a válek bude jiný, vystřídá-li Baracka Obamu v Bílém domě Mitt Romney.
Romney odmítá dohodu o snížení počtu jaderných hlavic, kterou v Praze v roce 2009 podepsal Obama s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem.
Na rozdíl od Obamova pokusu o nový začátek vztahů mezi Washingtonem a Moskvou (tzv. reset) volí republikán konfrontační linii. Rusko označil za amerického geopolitického soupeře číslo jedna a protiraketovou obranu hodlá rozšiřovat bez ohledu na ruské výhrady, zatímco Obama je ochoten o tom s Rusy jednat.
Romney kritizuje Obamu za to, že zrušil plán na stavbu radaru v České republice. Jeho tvrdší přístup k Rusku a zároveň snaha o zachování vztahů s „malými“ středoevropskými spojenci (jakým je například Česko) z něj činí ideálního amerického prezidenta pro ODS. Ta se profiluje jako strana, která sází více na spojenectví s USA než s Evropou.
V této souvislosti doporučujeme osvěžit si poznámky, které pro Insider sepsal přímo ze sjezdu republikánů v Tampě na Floridě europoslanec za ODS Edvard Kožušník (Insider 31. 8.) - http://www.denikinsider.cz/edvard-kozusnik-zive-z-tampy-jak-me-mitt-romney-presvedcil/
V kontrastu k rétorice republikánů zní nedávné vyjádření demokratky Madeleine Albrightové k otevřenému dopisu středoevropských politiků a intelektuálů, kteří v roce 2009 vyzvali Obamu, aby USA neopustily střední a východní Evropu kvůli jiným prioritám.
Albrightová označila výzvu za ukňouraný dopis zorganizovaný Alexandrem Vondrou (ODS).
Nová republikánská administrativa by se zřejmě vrátila k unilaterálnímu pojetí zahraniční politiky z doby Obamova předchůdce George Bushe. Charakterizovalo ji - kromě jiného - rozhodnutí zaútočit na Irák bez ohledu na výhrady okolního světa, kritiku OSN a také západoevropských států, pokud se názory jejich vlád dostaly do sporu s míněním Bílého domu.
Vrátily by se patrně americko-francouzské rozpory (umocněné tím, že v Paříži nyní vládne levicový prezident a kabinet) a možná i americko-německé, byť kancléřka Angela Merkelová je k zájmům USA vstřícnější, než byl za Bushe Gerhard Schröder, velký kritik války v Iráku.
Romney v kampani už naznačil, že Evropu bere spíše jako odstrašující příklad. Obamovi vyčetl, že svým řízením ekonomiky přetváří Ameriku v Evropu, v pejorativním smyslu slova.
Také k Íránu zaujímá Romney razantnější stanovisko než Obama. Tvrdí, že nedovolí, aby islámská republika měla jadernou bombu, i kdyby to znamenalo válku. Obama také připouští vojenské řešení, ale zřejmě dá více času sankcím a diplomacii.
Izrael, který se cítí být ohrožen, Romney bezvýhradně podporuje. Nevadí mu na rozdíl od Obamy rozšiřování židovských osad na Západním břehu Jordánu a netlačí Izrael k uznání samostatného palestinského státu. Obama, jak potvrzují zdroje z izraelské vlády, má velmi napjaté vztahy s premiérem židovského státu Benjaminem Netanjahuem. Ten si asi jako málokdo jiný přeje, aby Romney 6. listopadu uspěl.
