Moskva - V září se na pultech moskevských knihkupectví objeví kniha někdejšího ruského miliardáře Michaila Chodorkovského nazvaná Vězení a svoboda. Spoluautorkou publikace, kterou vydalo nakladatelství Howard Roark, je novinářka Natalja Gevorkjanová. V minulosti psala pro Vladimira Putina.

„Je to příběh o staronovém prezidentovi a jeho osobním nepříteli," řekla o publikaci. "Režim se bojí a nevěří, že pokud se Chodorkovskij ocitne na svobodě, nebude se mstít, nepokusí se získat zpět svůj majetek a nestane se 'hrabětem Monte Christem'," uvedla Gevorkjanová ke knize, jejíž původní verze vyšla letos na jaře v Paříži pod názvem Putinův vězeň.

„Je mi jasné, že Chodorkovskij byl a je Putinovým rukojmím a že jen on (Putin) rozhoduje o tom, kolik let bude ve vězení,“ řekla podle listu Novaja gazeta novinářka, jež byla na počátku Putinovy kariéry v roce 2000 jednou z autorek knihy Z první ruky. Rozhovory s Vladimirem Putinem.

Chodorkovskij, který byl jedním z nejbohatších lidí v Rusku a po zatčení v roce 2003 se stal nejznámějším vězněm v zemi, se k napsání „pamětí“ odhodlal poprvé, i když nabídky prý měl už rok po uvězení.

Uvedl, že po devíti letech za mřížemi získal určitou „literární praxi“. Z vězení totiž pravidelně píše články a analýzy. Zdůraznil zároveň, že nejde o životopis nebo bilanci. „Na rozdíl od profesionálních spisovatelů nepíši 'proto, že nemohu nepsat', ale proto, abych ovlivnil situaci tak, jak to považuji za vhodné. Text je nejpohodlnější způsob dosáhnutí takového vlivu,“ vysvětlil.

Úvodní kapitola pod názvem Ruský lidový Kafka obsahuje chronologický výklad případu Chodorkovského.

Autor pak vypráví o svém životě i o tom, co způsobilo jeho pád. Snaží se mimo jiné najít motiv, který ruského prezidenta vedl k jeho izolaci.

Ruská verze knihy má 15 kapitol s příznačnými názvy jako Zlaté časy bankéřů-diletantů, Velký byznys, Po Jelcinovi nebo Za Putina. Autoři se střídají ve svém vyprávění. Zatímco Chodorkovskij zvolil monolog, Gevorkjanová cituje příbuzné, advokáty, kolegy, novináře, podnikatele i úředníky.

„Když se Putin ujal moci, bál se dvou věcí: sdělovacích prostředků a oligarchů s penězi a vlivem. Měli vlivnou lobby v parlamentu, zatímco Putin v roce 2003 neměl Rusko zcela pod kontrolou. Zdá se mi, že si řekl: když vyřadím ze hry nejsilnějšího oligarchu, jiní se ke mně budou chovat loajálně. Zřejmě se mu to podařilo,“ píše novinářka.

„Putin dosud není lhostejný vůči Chodorkovskému: pokaždé, když zazní jeho jméno, chytá ho amok,“ uvedla ve francouzském listu Le Huffington Post. Připomněla, že od roku 2003 prošlo vězením asi 300 ruských podnikatelů. „Jediný člověk, který může rozhodnout o osudu Chodorkovského, je sám Putin,“ míní autorka, která v současné době žije převážně v Paříži. Připouští zároveň, že ruský prezident mu sotva daruje svobodu v době, když mnozí lidé přestali jen pasivně sledovat vývoj v zemi a požadují „Rusko bez Putina“.

Iniciativa k napsání knihy vzešla od Gevorkjanové. S Chodorkovským si prý dva roky dopisovala. Na rozdíl od přípravy knihy o Putinovi jí prý chyběl osobní kontakt se spoluautorem.

Původně ji připravila k vydání pro francouzský a německý trh. Vyšla již v Bulharsku, Nizozemsku a připravuje se i v Polsku nebo Španělsku. Na ruském vydání jí prý záleží nejvíc. Věří, že tamní knihkupectví nebudou mít strach publikaci prodávat.

Chodorkovskij mimo jiné porovnává stav současných nápravných zařízení a gulagů, ve kterých držel politické vězně stalinský režim. Kniha obsahuje emotivní pasáže o vztahu k rodině a blízkým. Převážná část publikace je ovšem věnována jeho společnosti Jukos, kolegům i konkurenci.

Podle recenze listu Novaja gazeta „se kniha čte jako thriller, obsahuje mnoho hran, nuancí a překvapivých charakteristik“. Autor se například zmiňuje o Vladislavu Surkovovi, který donedávna působil jako první náměstek kremelského úřadu a nyní je vicepremiérem. „Slava (Vladislav) je skalpel. Pokud jej někdo využívá pro zlou věc, pak je to špatně,“ uvedl. Podle Gevorkjanové tento vysoký státní úředník začínal u Chodorkovského v ochrance a později se vypracoval i na vedoucí pozice. Do státní správy se prý vydal proto, že mu Jukos nenabídl lepší uplatnění.

Chodorkovskij nečeká, že by o jeho knihu musel být velký zájem. „Kdo ji asi přečte?  Například moje děti, vnuci, přátelé, blízcí a vzdálení. Nechci jim lhát. Ať vědí, co se dělo a jak jsem vnímal to, co se dělo. Přečtou ji i nepřátelé a pokusí se ji zneužít. Mrzí mě, pokud se jim to povede. Na tom ale nezáleží. Stejně si vymyslí všechno, co budou chtít. Čas to očistí,“ uvedl na závěr.

Dvakrát odsouzený Chodorkovskij by se měl na svobodu dostat v roce 2016. Poslední dobou se sice objevily spekulace, že by mohl být propuštěn letos na podzim, avšak někteří experti se spíše obávají, že se proti němu připravuje další proces. Za nová obvinění mu prý může být vyměřen až 20letý trest. Jeho advokáti už v minulosti naznačovali, že vyšetřování případu stále neskončilo.