Zahraničí - Ruský postoj ke Spojeným státům i západní Evropě bude po znovuzvolení Vladimira Putina do prezidentské funkce asertivnější, útočnější a méně přátelský. V Moskvě mají pocit, že ambicím Západu už příliš ustupovali a je třeba obnovit cosi jako „globální rovnováhu“. Putin sám v nedávném projevu řekl, že základem dobrých vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy je jednání „rovného s rovným“.
První rozhodnutí nového prezidenta hovoří jasnou řečí. S odůvodněním, že je zaneprázdněn sestavováním nové vlády, Putin odmítl účast na summitu osmi průmyslově nejvyspělejších zemí světa G8, který začíná v pátek ve Washingtonu. Pošle tam jen premiéra Dmitrije Medveděva. První zahraniční cesta staronového prezidenta povede do zemí, které jsou s Ruskem spojeny v celní unii. Do Kazachstánu a západem ostrakizovaného Běloruska.
Bílý dům oznámil, že schůzka Obama–Medveděv na summitu G8 bude jen velmi krátká a že americký prezident nepřijede v září na summit Rady pro spolupráci v Tichomoří, který se koná ve Vladivostoku na ruském Dálném východě.
Začíná to tedy klasickými diplomatickými trucpodniky, což dává tušit, že americko-ruské vztahy čeká horší období.
Moskva se nehodlá smířit s americkým protiraketovým systémem a náčelník generálního štábu dokonce pohrozil „preventivními opatřeními“, pokud bude narušena ruská bezpečnost. To je návrat k rétorice čtyři roky staré, když byl americkým prezidentem ještě George Bush. Za Obamy v Bílém domě a Medveděva v Kremlu ostrých prohlášení moc nebylo, teď s Putinem se vrátí.
Tím spíš, že Obama má před volbami a jeho republikánský soupeř Mitt Romney jej obviňuje, že je k Rusku příliš smířlivý a ustupuje mu. Takže do konce roku přitvrdí i americká strana.
Rusové jsou plní hořkosti za to, co jim provedlo NATO v Libyi. V Radě bezpečnosti OSN jejich velvyslanec nevetovat rezoluci o ochraně libyjských civilistů, výsledkem byla rozsáhlá letecká operace Aliance, která skončila potupnou pouliční smrtí Muammara Kaddáfího v prachu a špíně.
Proto lze očekávat, že v OSN i jinde bude nyní Kreml bránit jakýmkoliv zásahům NATO kdekoliv ve světě. Sýrie je prvním příkladem a zdá se, že Rusko bude Asadův slábnoucí režim podporovat vojensky, diplomaticky i finančně za každou cenu. I když je okolní svět šokován brutalitou syrských jednotek a proti syrskému diktátorovi Asadovi stojí svorně téměř celá Liga arabských států, což zřejmě v dlouhodobém horizontu zhorší pozici Ruska na Blízkém východě.
V nadcházejících letech bude místem soupeření Ruska se Západem zřejmě znovu také Ukrajina. Putin neustále přesvědčuje ukrajinské politiky, aby se definitivně zřekli ambicí na vstup do Evropské unie a naopak vstoupili co celní unie, kde už jsou s Ruskem Kazachstán a Bělorusko.
Návrat Ukrajiny do čistě ruské sféry vlivu by byl pro ruského prezidenta obrovským úspěchem poté, co jej oranžová revoluce v roce 2004 ponížila a nasměrovala Ukrajinu na Západ. To je, řečeno hantýrkou kriminalistů, Putinův pomník (tedy nevyřešený případ), kterého se bude chtít ve svém třetím funkčním období zbavit.
