Rekonstrukce - "Drahá soudkyně Arntzenová," začal Anders Behring Breivik, vrah 77 lidí, řeč, kterou dnes pronesl v soudní síni v Oslu. Jejím prostřednictvím měl poprvé možnost své činy vysvětlit.

Soud nechtěl zbytečnou medializaci jeho rasistických a xenofobních názorů, a tak živé vysílání či pořizování doslovných záznamů Breivikovy výpovědi zakázal. Přítomní novináři ale posílali zprávy přes Twitter. Insider s jejich pomocí zrekonstruoval, co norský radikál ve více než hodinovém projevu říkal. A pokud vydržíte číst dále, zjistíte, že soud se Breivikových výlevů obával opodstatněně.

"Budou Vám o mně říkat lži, ale to je jen propaganda,“ uvedl hned v úvodu.

"Jedinou dobou, kdy v Evropě zavládla skutečná demokracie, byla éra, v níž nastoupil k moci Adolf Hitler."

"Jaká je to demokracie, když se nás nikdo nezeptal v referendu, zda chceme změnit Norsko na multikulturní zemi? Norové tím riskují, že se stanou menšinou ve vlastní zemi. A to nikoliv kolem roku 2040, (...) ale už během příštích pěti let."

"Násilná reakce je jediným řešením. Lidé, kteří mě nazývají ďáblem, tomu neporozuměli. Smyslem zabíjení bylo vyvést Evropu z hrozby daleko horšího násilí a občanské války, šlo tedy o dobrý, nikoliv zlý úmysl."

Oběti na životech podle něj byly nevyhnutelné.

Labouristickou mládež, na jejíž tábor na ostrově Utoya zaútočil, pak Breivik přirovnal k Hitlerjugend a pohrozil, že se podobný čin v Evropě nestal naposledy.

"Nemám strach z vězení, protože už jsem se v něm narodil. To vězení (...) se jmenuje Norsko a je vězením proto, že v něm nemohu svobodně vyjadřovat své politické přesvědčení."

"Jednoho dne lidé pochopí, že jsem měl pravdu a multikulturalismus selhal. Pokud mám pravdu, jak může být to, co jsem udělal, protizákonné, když tím bojuji proti vymýcení norské etnické skupiny? Nemůžu být shledán vinným, když jsem jednal v zájmu ochrany vlastního obyvatelstva, a proto žádám, abych byl osvobozen,“ uzavřel Breivik svou řeč.

Mimochodem – místo avizovaných 30 minut trvala řeč od 10:11 do 11:24 norského času. Když začal chválit Japonsko a Jižní Koreu coby vzory správné imigrační politiky, soudkyně ho požádala, aby se „držel myšlenkami v Norsku“.

„Nežádám pět dní, ale jen hodinu, abych mohl své činy vysvětlit,“ opáčil obžalovaný.