Glosa – Šéf Evropské centrální banky Mario Draghi nebude mít letos lehkou pozici. Dva největší úkoly, které před ním stojí v roce 2014, se dostávají do vzájemného sporu. Na jedné straně jde o to, maximálně odkrýt a napravit všechny slabiny velkých evropských bank a učinit bankovní testy (ve spolupráci s EBA – European Banking Authority) důvěryhodnými, na straně druhé co nejvíce „vyprovokovat“ komerční banky k větší úvěrové aktivitě, což může dále pomoci evropské ekonomice.
Situaci mu neulehčí ani bankovní regulátoři. Boj o míru regulace totiž probíhá rovněž na jejich půdě a jejich postoj nemusí být tak jednoznačný a přímočarý, jak by se na první pohled zdálo.
V minulých dnech se odehrála jedna taková bitva, a to o výpočet hodnoty tzv. „leverage ratio“ či míry zadlužení, a bankovní regulace z toho nevyšla až tak vítězně.
Zhruba řečeno, míra zadlužení je poměr vlastního kapitálu banky k celkovému objemu jejích aktiv (včetně poskytnutých úvěrů). Její význam spočívá v nastavení základní meze pro rizika bankovní rozvahy. Banky by se měly se svými skutečnými hodnotami pohybovat nad touto mezí (tedy s vyššími hodnotami tohoto poměru). Jde o nové kritérium v rámci standardu BASEL III (Basel Committee on Banking Supervision) a jeho hodnota byla stanovena na 3 %.
Na posledním jednání představitelů centrálních bank v Basileji však došlo k určitému zjemnění tohoto požadavku. Ne že by byla snížena ona tři procenta, ale připustila se možnost číselného zmenšení celkových aktiv, která vstupují do jmenovatele. Banky pak vyhoví požadavkům i v případě, že mají o něco větší objem poskytnutých úvěrů. Částečně se tak vyhovělo jejich námitkám, že původní restrikce omezí možnosti úvěrování a mohou podvázat další ekonomický růst.
Kdo si mohl přát takové zjemnění v prvé řadě? Asi by nepřekvapilo, pokud by takové snahy pocházely z teritorií spojených stále s největšími obavami o kvalitu bank i ekonomiku země, jako je například Španělsko, Portugalsko, Itálie nebo Řecko atd. Výhrady však přicházely hlavně z Velké Británie a USA. V jejich případě se nabízí vysvětlení, že spíše než o ekonomický růst jde o obavy z omezení byznysu. Jak je vidět, bankovní regulace může mít prostor jen tam, kam jí to dovolí ekonomika a byznys.
Petr Hlinomaz
