Za kulisy událostí - David Rath má dvojnásobnou smůlu. Nejenže byl zatčen přímo s penězi, které policie označuje za úplatek, ale hlavně: jeho případ leží na stole Lenky Bradáčové.
A tato ambiciózní ústecká státní zástupkyně málokdy a hlavně nerada prohrává. Co se týče trestního práva, ani kritici jí neupírají, že se řadí v branži k nejlepším.
Svou pověst dokázala mediálně zdatná Bradáčová (na snímku) v uplynulých letech přetavit do portrétu neúplatné žalobkyně, která se vzepře i politikům. To dokázala například kritikou justice v kauze Čunek či výzvou k odchodu, kterou svého času adresovala Renátě Vesecké.
Devětatřicetiletá rodačka ze severočeských Kostomlat pod Řípem je velmi precizní, při vyšetřování se nespoléhá výhradně na to, co jí policisté předloží, ale sama se účastní řízení.
V poslední době řídila například vyšetřování dvou litoměřických soudců podezřelých z korupce, dozorovala citlivou kauzu novoroční střelby v Tanvaldu, při níž zemřel mladý Rom, či nedávný případ organizované skupiny, která pomocí policejních databází a odposlechů vydírala podnikatele.
Její pověsti škodí jen její ambice. Jak říkají její kritici: "Jsou bezbřehé, Ústí je jí už dávno malé."
V té souvislosti o ní justiční zdroje spojené s ODS v minulosti šířily spekulace, že nadržuje sociální demokracii. Bradáčová to striktně vylučovala a nynějším zatčením Davida Ratha dostala do ruky celkem slušný protiargument.
V poslední době se o ní nejčastěji mluví v souvislosti s plánovaným vznikem finanční prokuratury, kterou by měla řídit.
Postava Bradáčové je pro vyšetřování klíčová, ona fakticky rozhoduje, jakým směrem se případ bude ubírat.
Důležitou roli hrají ale samozřejmě i vyšetřovatelé, kteří plní trestní spis důkazy.
V Rathově kauze jsou to detektivové protikorupční policie, elitní policejní složky, jejíž pověst v uplynulých letech devastovaly odchody profesionálů, vnitřní spory a podezření, že někteří její lidé pracují na zakázku politiků či přímo podsvětí.
David Rath je od zatčení někdejšího šéfa kupónové privatizace Jaroslava Liznera v devadesátých letech první skutečně velkou rybou, kterou všichni po protikorupční službě vyžadovali. Aby nedošlo k mýlce: kauzy Věry Jourové či Jaroslava Starky, které skončily policejní blamáží, měla na starost úplně jiná jednotka (pro boj s organizovaným zločinem).
Přes všechnu kritiku a podezření je ale třeba kriminalistům z protikorupční jednotky přiznat, že se poslední měsíce nebojí sáhnout do nejvyšších pater politiky. Před Rathem to bylo například obvinění v případu ProMoPro, které fakticky zničilo kariéru Alexandra Vondry.
A loni stíhání lídra Věcí veřejných Víta Bárty v obálkové kauze.
Právě tenhle případ ale současně ukázal na jejich největší slabinu: ostře sledovanou politickou kauzu vnitřních sporů uvnitř jedné partaje převedli do kriminálního případu jen na základě svědectví Kristýny Kočí a Jaroslava Škarky. Tedy postav, které následně soud označil za zcela nevěrohodné.
David Rath teď může jen tiše doufat, že jeho advokát najde v odposleších, na nichž policie v jeho případě staví, nějakou trhlinu. Jinak může už dnes počítat minimálně se soudním procesem.
