Rozhovor – „Ohrožen je možná příliš silné slovo… Minulý týden Putinův vyslanec Sergej Markov hrozil Finsku a Švédsku jadernou válkou. Když takových vyjádření člověk slyší hodně, tak si řekne, že by byl blázen, kdyby nedělal nějaká preventivní opatření,“ říká v rozhovoru estonský prezident Tooma Hendrik Ilves na otázku, zde se on a jeho země cítí ohroženi událostmi na Krymu a východní Ukrajině. Ilves, který je v Praze na pozvání Aspen Institut, hovořil i o projektu elektronické vlády, tweetování a důvodech, proč je v Estonsku zakládáno tolik nových firem a rozjížděno tolik nových byznysových plánů.
Estonský generál Terras nedávno řekl, že recept na příchod „zelených mužíků“ do Estonska je jednoduchý: zastřelte prvního a druhý už nepřijde. Opravdu by vaši pohraničníci stříleli?
Nevím, naši pohraničníci jsou v zásadě policisté. Ale podstatné je, že pokud nemáte vyhlášenou válku a nemáte žádné označení na uniformě, tak jste terorista.
Je takový incident možný, v Narvě nebo někde jinde?
O tom pochybuji. Proč by to někdo podporoval? Kvůli volnému pohybu pracovní síly na Kamčatku? Vzdát se eura kvůli rublu? Průměrná mzda horníka v Donbasu je 200 eur. Průměrná mzda horníka v Estonsku jsou dva tisíce.
Cítíte se vy osobně nebo Estonci jako národ v současné situaci ohroženi?
Řekněme to takto: Když slyšíme tu rétoriku, tak je člověk znepokojen. Ohrožen je možná příliš silné slovo. Jak dlouho jsme podobné výroky přecházeli a nevšímali si jich? Minulý týden Putinův vyslanec Sergej Markov hrozil Finsku a Švédsku jadernou válkou. Když takových vyjádření člověk slyší hodně, tak si řekne, že by byl blázen, kdyby nedělal nějaká preventivní opatření.
Vaše projevy v poslední době o situaci v Evropě jsou poněkud temné. Co je možné realisticky od Evropy jako reakci na vývoj v Rusku čekat a co by se mělo dělat, ale už to není možné?
Nejprve je třeba si uvědomit, v jaké situaci se nacházíme: pravidla, která se v Evropě ustavovala v posledních desetiletích a podle nichž se evropské státy řídily, zmizela, už prostě neplatí. Můžete dělat věci, které ani Sověti nedělali. Sověti neobsazovali nová území. Podepsali Helsinské dohody, dělali pak různé věci, ale nikdy neanektovali území. Pravidla neplatí a třeba OBSE je nyní nepoužitelný kus papíru. Ano, jsou různá setkání, ale žádné garance…
Jaká reakce by tedy ze strany evropských politiků byla zapotřebí?
Pro začátek by stačilo, aby přestali předstírat, že všechno je krásné a v pořádku. V poslední době se rétorika trochu umírnila, ale oni by se měli probudit do reality. Kdo má největší obchod s Ruskem? Estonsko, Lotyšsko a Litva a Polsko. Deset jedenáct procent. Německo přece vyváží víc do Česka a Slovenska než do Ruska. Obchodní vztahy s Ruskem jsou iluzí, jsou velmi malé. A země jsou neochotné dělat důležité kroky.
Cítíte dost podpory v současné situaci od spojenců v EU a v NATO?
Pokud jde o věci spojené s Ukrajinou, od EU podporu nepotřebujeme, tam EU koná. Pokud jde o NATO, spojenci jsou dobří, Dánsko, Velká Británie, USA nám přispěly.
Byl nějaký velký rozdíl ve vnímání situace, když jste hovořil s americkými spojenci a s těmi evropskými? Jaký byl hlavní rozdíl?
Spojené státy jsou víc znepokojeny. Prezident Obama právě oznámil, že podpoří obranu v Evropě jednou miliardou dolarů.
Ale to je jen cena jedné a půl lodě Mistral (útočné lodě, které Francie dodává Rusku).
Ale ve srovnání s tím, co nedělají ostatní, je to hodně.
Je realistické očekávat od USA, že pošlou dvě brigády do Polska či jinam do střední Evropy?
Minulý týden před setkáním s prezidentem Obamou jsem si dělal malý výzkum a hledal jsem, jaká byla odpověď v NATO a západní Evropě v srpnu 1968. Spojené státy a Velká Británie už plánovaly, že stáhnou jednotky. A Německo, tehdy frontový stát, dělalo všechno možné, aby tomuto stažení zabránilo. Byla to politická bitva, cítili se tehdy ohroženi, protože se cosi špatného dělo v těsném sousedství. A tohle těsné sousedství se teď posunulo. A některé země zapomněly, jak to vypadá, být takovým frontovým státem.
Co je nejlepším odstrašením vůči Putinově politice?
NATO samo o sobě je takový odstrašující prostředek a jeho článek pět. Někteří říkají, jak málo je vojáků v Estonsku, ale zapomínají na to, co by se stalo v případě takového útoku třeba v Murmansku.
V analýze jednoho z lotyšských expertů se ale píše, že pro nový způsob války, jaký Rusko použilo na východní Ukrajině, oni zelení mužíci bez označení, je použití článku pět složitější, ne-li přímo nemožné...
... ale už jsem říkal, že pokud nemáte žádné označení, tak v čem se lišíte od Al-Káidy? Al-Káida nemá ani uniformy, ani nepatří k žádnému státu, tak proti ní vedlo NATO válku. Tyhle teoretické hry můžeme hrát hodiny. Ale když se někdo objeví na vašem území, tak přece nesprásknete ruce a neřeknete, on nemá žádné insignie, co budu proboha dělat? Ne.
Když se na situaci podíváme z druhé strany, Lotyšsko navrhlo udělat společný pobaltský televizní kanál v ruštině jako způsob obrany. Co si o tom myslíte?
Upřímně si nemyslím, že tři pobaltské země jsou schopny vyrábět tak kvalitní program, který by byl potřeba. Určitě potřebujeme ruskojazyčnou televizi, ale aby to bylo efektivní, musí to být ve větším měřítku než jen tří pobaltských televizí. Nejen pro jeden kout Evropy. Potřebujeme kvalitní, ne propagandistický program ve stylu BBC, který bude nejen pro menšiny, ale i pro Kazachstán, Ukrajinu. Třeba v Karlových Varech by po něm byla poptávka, a to nemluvím už o Londýnu.
Co se na tomto poli propagandy dá ještě dělat?
Nedělám propagandu. Když jsem pracoval v Rádiu Svobodná Evropa, tak jsem zjistil, že nejlepší je nedělat propagandu. Lidé jsou z ní unavení, ale chtějí objektivní informace.
Ale když člověk sleduje váš účet na Twitteru, tak děláte něco jako pozitivní propagandu své země. To je v případě hlavy státu poněkud nezvyklé...
Já bych spíš řekl, že reflektuji realitu, než že bych dělal pozitivní propagandu.
Kolik tweetů denně pošlete?
Jeden, maximálně dva. Hodně věcí retweetuji.
Jaké jsou vaše hlavní zdroje informací?
Hlavně sleduji novináře, kteří dobře píší o tématech, která mě zajímají.
Máte tipy na jiné hlavy států, které jsou aktivní na sociálních sítích a které se vyplatí sledovat jako dobrý zdroj?
Švédský ministr zahraničí Carl Bildt, i když není hlava státu, stejně jako Radek Sikorski. Nemám žádnou strategii, jak bránit národní zájmy na Twitteru. Začal jsem to dělat, na počátku Estonci nerozuměli, proč by měl prezident tweetovat, teď si na to zvykli.
V Estonsku je specifická start-upová kultura. Jak si ji vysvětlujete?
Skype. Když čtyři kluci přijdou s něčím, co funguje, rozšiřuje to naprosto horizont, je to světový produkt, který pak prodají. Je to příklad pro další generaci, že může udělat něco opravdu velkého, když na tom bude pracovat. To přitahuje mladé lidi, aby začínali podnikat. A už nějakou dobu máme kulturu přijímat brzo různé novinky. Je to prostě součást života.
Co může být další Skype?
Netuším. Jeden příklad může být firma TransferWise, kterou založili dva Estonci a nyní sídlí v Londýně. Ta už teď dělá revoluci v bankovnictví, protože dramaticky snižuje poplatky za převod peněz, které jsou neuvěřitelně vysoké i uvnitř eurozóny. To, co dělají, má obrovský smysl, i když to není nová technologie, ale spíš aplikace. IPhone by bez toho byl zastaralý, ale když to propojíte, tak to spotřebitelé milují.
A ta samá otázka týkající se estonské elektronické vlády?
Děje se hodně věcí. Vyvíjíme společný systém s Finskem. Finové mají rádi naši kombinaci silného šifrování se způsobem výměny dat mezi jednotlivými databázemi. Přijali naši verzi 5.6 a nová verze 6.0 už se vyvíjí společně s nimi. Když už máme v EU svět bez hranic, tak by ho měla mít i naše data. Když přijedu do Prahy a ztratím svůj lék, tak bych mohl jít do jakékoli české lékárny, použít svůj průkaz s čipem, dostat recept a lék. Tohle už jde v Estonsku a bude to možné ve Finsku a Švédsku. A to by mělo smysl udělat v celé Unii. O náš systém se zajímají Britové a další.
Váš program vydávání elektronického povolení k pobytu se právě připravuje. Není to v nastalé situaci nebezpečné, vydávat takto povolení k pobytu? Není to způsob, jak by se zelení mužíci mohli dostat do Estonska či EU jinou cestou?
Každý, kdo bude chtít průkaz získat, projde kontrolou.
Je to způsob, jak zpopularizovat Estonsko, nebo ho opravdu ve virtuálním prostoru zvětšit? A ten cíl deset milionů nových rezidentů?
Zvětšit. A těch deset milionů není můj cíl, to uvidíme, jak půjde.
A něco jiného?
Když máte společnost, jako je ta naše, která víc a víc existuje jen digitálně, tak potřebujete zálohy, a jak ukázalo tsunami v Japonsku, i fyzicky ho potřebujete někde jinde. Takže se teď pracuje na projektu datových velvyslanectví, skladování dat v zahraničí. A potom je to otázka soukromí, která se vydala trochu jiným směrem. Všichni hovoří o soukromí, ale ve skutečnosti jde o otázku integrity dat, tedy toho, zda vám někdo nemůže pozměnit data. Když si někdo zjistí vaši krevní skupinu, tak se můžete cítit dotčen. Když někdo v lékařských záznamech vaši krevní skupinu změní, tak jste mrtvý. Musíme proto větší pozornost věnovat integritě dat. V Estonsku na to máme jednu velmi sofistikovanou matematickou techniku, která patří jedné firmě, která je ovšem globální – jmenuje se Guardtime.
Martin Ehl
