Byznys - Lidé, kteří se umějí sami o sebe postarat a kteří po státu chtějí pouze to, aby jim dal pokoj. Tak se hodnotí sami živnostníci. Tento výklad přestal platit.
Stát dal živnostníkům pokoj, oni ale žádají stále vyšší sociální dávky.
Obrat způsobila krize. Ještě v roce 2005 dostávaly rodiny živnostníků na každého člena 850 korun sociálních dávek měsíčně, zato rodiny zaměstnanců inkasovaly o 300 korun více.
Počátkem roku 2012 se sociální příjmy živnostníků skoro zdvojnásobily a dosáhly 1550 korun na každého člena. Zaměstnanci berou o 200 korun méně. Ukazují to nejnovější čísla Českého statistického úřadu, která potvrdila nečekané údaje za minulý rok.
Pětinové daně
Tím padá hlavní argument, který používají takzvané OSVČ, když bojují proti občasným snahám ministrů financí přiblížit jejich daňové odvody k úrovni zaměstnanců. Tento argument říká, že živnostníci mohou platit nižší daně, protože nevyžadují sociální dávky.
K nalezení je třeba na webových stránkách Hospodářské komory, která cituje elektrikáře Jana Štindla. „Nehodlám nikomu platit za jeho neschopnost. Pokud státu nestačí mých 200 000 korun, co jim ročně nasypu, tak jim nedám nic. Přihlásím se na pracák a budu dělat to, co většina nezaměstnaných, tzn. tahat peníze ze státu,“ prohlásil Štindl.
Vláda skutečně v posledních letech na živnostníky netlačila. Před šesti lety platili na daních z příjmu a pojistném 32 procent z částky, kterou odváděli zaměstnanci. Letos se tento podíl snížil na necelých 28 procent. Po započtení sociálních odvodů, které platí za zaměstnance jeho firma, platí OSVČ proti zaměstnancům 21 procent.
V každodenní realitě to znamená, že živnostník odvede státu měsíčně na člena své rodiny 600 korun, inkasuje však dávky v hodnotě o 950 korun vyšší. Čtyřčlenná rodina průměrného živnostníka tak odvede mnohem méně než elektrikář Štindl, konkrétně 30 tisíc za rok. Na dávkách pak dostane 75 tisíc.
Menší příjmy, vyšší spotřeba
Živnostník stejně jako každý jiný občan platí DPH i spotřební daně. Bilance vůči státu se proto většině z nich propadne do červených čísel, jak je zvykem u zaměstnanců.
Přesto je také u nepřímých daní stát k živnostníkům benevolentnější. Například loni utratil každý člen rodiny živnostníka za spotřební zboží nebo za nové bydlení 11 200 korun měsíčně, o sto korun méně než jeho protějšek z domácností zaměstnanců. Příjmy v rodinách zaměstnanců přitom byly i po zdanění o 1600 korun vyšší.
Vyšší sklony k utrácení v rodinách živnostníků se mohou jen zčásti zdůvodnit tím, že zaměstnanci více spoří. Nabízí se vysvětlení, podle kterého živnostníci zahrnují některé spotřební výdaje do nákladů svého podnikání.
Někteří z živnostníků si mohou z takových výdajů odepisovat DPH, typickým příkladem jsou nákupy automobilů. Ti méně zámožní aspoň sníží základ pro daň z příjmu.
Ještě v roce 2005 živnostník utratil na člena své rodiny o 300 korun víc než zaměstnanec, vydělal přitom jenom o 200 korun čistého méně.
Nezaměstnaní dostanou dvojnásobek
V této situaci je pochopitelné, že živnostníci stále častěji žádají státní podporu jinými argumenty. „Aktivnější část nezaměstnaných řeší svou situaci tím, že se dá na podnikání. Pokud ale stát zvedne podnikatelům daně, tak mnoho neúspěšných žadatelů o práci si zahájení podnikání rozmyslí. To jen zhorší současnou komplikovanou situaci na trhu práce," upozorňuje prezident Hospodářské komory Petr Kužel, že od začátku krize v roce 2008 sice ztratilo práci přes 200 tisíc zaměstnanců, přes 100 tisíc živnostníků ale naopak přibylo.
Tento argument připomíná, že například čtyřčlenné rodině v hmotné nouzi vyplatí stát v příspěvcích na živobytí 110 tisíc korun ročně. Dlouhodobě nezaměstnaní tedy stojí státní pokladnu víc než dvojnásobnou částku oproti živnostníkům. Ministr financí by po přechodu živnostníka do hmotné nouze navíc přišel o příjmy z nepřímých daní za zboží, které si chudší rodina nemůže dovolit.
