Čtení na víkend - Arlan Ettinger se chystá na největší obchod svého života. Už za pár dní bude coby prezident – na americké poměry malého – aukčního domu Guernsey’s dražit kus historie.
5500 němých svědků katastrofy, která se stala symbolem lidského megalomanství. 5500 předmětů, které šly před sto lety ke dnu spolu s (ne)potopitelným Titanikem.
Na stolech v Ettingerově kanceláři na newyorské Upper East Side leží jen zlomek sbírky, jejíž cenu soud před pěti lety stanovil na minimálně 189 milionů dolarů. Skutečná – ta historická – hodnota kolekce, která se prodává výhradně v celku, je ale nevyčíslitelná.
Voňavky, šperky, ozdoby z kapitánovy uniformy, rukavičky, bankovky i části trupu vraku, z nichž nejdelší měří 15 metrů, budou za pár desítek let tím jediným, co po největším lodním neštěstí z noci na 15. dubna 1912 zbude.
Titanik se totiž v hlubinách rychle rozkládá.
To si ostatně moc dobře uvědomovali i šéfové firmy RMS Titanic Inc. (zkráceně RMST). Od objevení vraku Titaniku v roce 1985 zorganizovali desítky ponorů, aby artefakty vytáhli z hloubky 3800 metrů na hladinu.
Úsilí i investované prostředky se teď firmě nepochybně mnohonásobně vrátí.
Zájemci o účast v dražbě mohou písemné nabídky do sídla Guernsey’s posílat do pondělka. Už teď je prý podle Ettingera z čeho vybírat. Neoficiálně se mluví zhruba o desítce dražitelů.
Budoucí majitel se přitom musí zavázat, že minimálně část sbírky veřejně vystaví. A že se postará o to, aby coby upomínka sloužila i budoucím generacím.
O kus historie mají zájem muzea, veřejné instituce, dokonce i soukromé osoby. Vítěznou nabídku posvětí americký soud.
Dražba de facto nemůže skončit zklamáním, domnívá se Insider. Argumenty má minimálně dva: předchozí aukce předmětů z Titaniku, které už mají svoje vítěze, a fascinace, kterou spektakulární nehoda dodnes vyvolává.
Když se v roce 2008 dražily kapesní hodinky Edmunda Stonea, jednoho z členů posádky Titaniku, zaplatil za ně nový majitel neuvěřitelných 94 000 liber (v dnešních cenách přes 112 000 eur). Ručičky se zastavily 16 minut po 2. hodině v noci, zřejmě v momentě, kdy se Stoneovo tělo sesunulo do ledové vody.
O čtyři minuty později se Titanik potopil.
Dalším důkazem je aukce z roku 2007, v níž zlatník z Číny získal klíček od zamčené skříňky s dalekohledy. Kdyby ho před sto lety někdo použil, k nehodě možná vůbec nemuselo dojít.
Osudný klíček z Titaniku odčerpal z kupcova konta slušných 158 000 dolarů (118 000 eur).
Prodej záznamů komunikace mezi Titanikem a lodí Olympic vynesl v roce 1998 123 500 dolarů (92 tisíc eur), byť odhad činil pouhých 2800 dolarů.
Titanik ale fascinuje i lidi, kteří si investici do netradičního suvenýru nemohou dovolit. Jsou jich desetitisíce - od Japonska přes Rusko a Evropu po Ameriku.
Německý deník Spiegel zveřejnil minipříběhy těch, kteří kouzlu Titaniku zcela propadli. Například 49letého Jürgena Klieweho, jenž strávil přes 5300 hodin tím, že stavěl modely ztroskotané lodi.
Nebo posedlost učitele chemie a biologie Hermanna Söldnera, který dával tři roky dohromady přesný seznam cestujících Titaniku.
I 100 let po tragédii, při níž zahynulo 1517 lidí, Titanik “táhne”. V Belfastu, kde se “narodil”, právě v sobotu otevírají jeho obří muzeum. Stálo 108 milionů eur, jen letos se čeká 400 000 návštěvníků.
Vstupenky si dopředu zarezervovalo 35 000 lidí.
