Komentář - Bylo to zvláštní zvolení papeže. Když kardinál Tauran oznámil z balkonu Svatopetrské baziliky jeho jméno, zavládlo na náměstí pod ním udivené ticho a jistě si i mnozí u televizí a zpravodajských webů v tu chvíli říkali: "Proboha, kdo to je?! Co to říkal?!"
Zanedlouho se Argentinec Jorge Mario Bergoglio - už jako papež František - objevil na balkóně a vypadal skoro stejně překvapeně a zaraženě jako dav na náměstí a celý svět.
S odstupem několika hodin se domnívám, že kardinálové vybrali dobře, jakkoliv je možná František kompromisem mezi dvěma tábory, z nichž ani jeden nemohl proti vůli druhého prosadit svého silného kandidáta.
Jistěže by se asi málokdo odvážil říci několik hodin po papežské volbě, že výběr je špatný. Ale když se vrátíme o osm let dozadu, tak příchod Benedikta XVI. velké nadšení a očekávání neprovázely. Spíš pochybné mlčení, a když chvála, tak jen decentní.
A teď tedy argumenty, proč je výběr 266. papeže dobrý.
Fakt, že je z Latinské Ameriky, znamená vítané oživení a svěží vítr. Jižní a Střední Amerika jsou dnes hlavní silou katolického světa, představují přibližně 42 procent z 1,2 miliardy věřících katolíků na planetě.
Ignorovat to už není možné a lze si představit zklamání jiných kontinentů, kdyby znovu „vyhrála Evropa“.
Zároveň je František ideálním průsečíkem Evropy a okolního světa. Argentinec, ale syn italských přistěhovalců. Jeho původní jméno je zvláštní kombinací španělštiny a italštiny. Dá se vlastně říci, že je to Latinoameričan i Evropan.
Je zjevné, že určité charisma má. Podle těch, kteří ho znají, je vtipný (po volbě v kapli kardinálům řekl „Bůh vám odpusť“) a skromný (v Buenos Aires bydlel v malém obyčejném bytě a jezdil autobusem či metrem.
Ačkoliv je považován za konzervativního, některé jeho názory působí progresivně.
Vyzval k respektování identity gayů a leseb, přestože zásadně odmítá jejich sňatky. Je pro křtění dětí svobodných matek a některé své kolegy duchovní, kteří to odmítají, obvinil z pokrytectví. Připomněl jim, že Ježíš Kristus omýval nemocné leprou a jedl s prostitutkami. Ostatně – sám Bergoglio v hospicu omýval nohy lidem s nemocí AIDS.
Za zlo považuje sociální nespravedlnost a chudobu.
Není zapleten do žádných skandálů, které církev oslabují a dehonestují. Ať už jde o sexuální zneužívání, nebo mocenské boje a netransparentní nakládání s financemi v papežské kurii - úřadech, které sídlí ve Vatikánu a pomáhají papežům s každodenním řízením církve.
Kurie potřebuje velké změny, obrazně řečeno pořádně otevřít okna a vyvětrat. Uvidíme, zda to František udělá.
Nezáleží jen na něm.
Jak řekl pražský biskup Václav Malý v rozhovoru pro Aktuálně.cz: „Bude důležité, jakými lidmi se nově zvolený papež obklopí. Zda to budou lidé, kteří mu budou do očí říkat pravdu, kteří mu zprostředkují pravdivé vidění světa, nakolik bude schopen naslouchat. Nezáleží jen na postavě papeže, ale na tom, jací lidé na něj budou mít vliv.“
Ano, je pravda, že v 76 letech František možná nemá ideální věk. Ale že by nemohl kvůli tomu nic dokázat, to nelze tvrdit. Jednak je stárnutí a vysoký věk relativní, jednak i jeden z největších reformátorů církve, Jan XXIII., se papežem stal v 77 letech (byl tedy o rok starší než František). Jan XXIII. vstoupil do dějin jako ten, kdo prosadil potřebné změny a svolal přelomový II. vatikánský koncil. Jeho pontifikát trval pět let.
František je první jezuita na papežském stolci.
V České republice je hluboce zakořeněné vidění příslušníků tohoto řádu jako skupiny zpátečníků, kteří zuřivě pálí knihy, odění do černého. Jezuité se ovšem zasloužili (a stále dbají) o rozvoj školství, vzdělanosti i životních podmínek v mnoha částech světa. Například v Argentině, kde František působil v řádu od sedmdesátých let.
Jiráskovo Temno je po literární stránce lepší kniha, než jaká ji provází pověst coby povinné školní četby, ale čerpat z ní informace o jezuitech opravdu nejde.
Česká republika není typicky katolická země. Církev tu má menší vliv než jinde a počet jak matrikových, tak aktivních věřících je u nás extrémně nízký. Skoro jsme světovou raritou.
Ani tak nám nemůže být jedno, jestli je papež dobrý či špatný, charismatický nebo nudný, vstřícný nebo netolerantní.
Jeho osoba pořád představuje sílu, která formovala civilizaci, z níž katolictví nejde vymazat nebo ho úplně zavrhnout, jako nejde vyndat cihly z postaveného domu. Nemá už tak velký vliv a moc jako dříve, obojího ubývá, ale pořád je to obrovský kolos, která má za sebou 1,2 miliardy lidí. Z nich mu mnozí pozorně naslouchají a ctí ho. Patří pro ně vedle rodiny k nejdůležitějším lidem.
Je na světě někdo jiný, kdo to o sobě v takové míře může říci?
Martin Novák
