Byznys – Americká banka Goldman Sachs (GS) se stala bankou roku 2013. Finanční časopis Institutional Financing Review, který udělil toto ocenění na základě hodnocení bank, vyzdvihl zejména „schopnost zvyšovat si podíl na trzích i v obtížné hospodářské a regulační situaci“. V této charakteristice ale chybí ještě jedna nepochybná schopnost: umění investovat do politických kontaktů.
Tato původně investiční banka (založená roku 1869) byla rovněž jednou z těch, které profitovaly na riskantních cenných papírech podložených hypotékami, aby pak přijala od americké vlády finanční pomoc. Vcelku moudře se vyhnula lákání k akvizicím nebo spojením s bankami padlými v hypoteční a finanční krizi (např. Bear Sterns a JPMorgan Chase). Včas ustoupila tlaku americké administrativy a změnila se v klasickou banku podléhající přísnějšímu dozoru. Neodolala však, aby i v průběhu krize nevyplácela tučné manažerské odměny hned, jak se trochu otřepala z nejhoršího.
Nejen proto a pro tučné zisky leží GS v žaludku veřejnosti. Nemohlo jí totiž uniknout, jak často lze narazit v americké administrativě na osobnosti, které prošly kariérou v GS. A to bez ohledu na typ vlády, i když je známo, že GS straní více demokratům. Z těch známějších jmen je to např. Henry Paulson, bývalý ministr financí za Bushovy vlády. Jestliže nyní patří Bílý dům prezidentu Obamovi, pak mezi personálem Bílého domu potkáme alespoň čtyři význačnější osobnosti s GS ve svém životopise. Ve vládních institucích jich nezávislí novináři napočítali v různých časových obdobích zhruba osm včetně donedávna působícího velvyslance USA v Německu Philipa Murphyho.
Banka monitoruje přípravu zákonů a podílí se i na jejich návrzích. Nepřekvapí, že na ni narazíme ve všech sektorech, kde se angažuje i americká vláda.
Nelze tím zpochybňovat úsilí a pozornost, které banka věnuje svým klientům, a vlastně nelze zcela vyloučit, že některými z nich je vyhledávána právě i pro své „dlouhé prsty“. Počíná si však dostatečně obratně, než aby se dostala do velkých konfliktů s úřady.
Petr Hlinomaz
