Byznys – Veřejná hromadná doprava není nejziskovější byznys, ale je jistý, protože v Evropě musí být vždy zajištěna. S tímto postojem začali v roce 1994 budovat polští manželé Solange a Krzysztof Olszewští v Bolechově u polské Poznaně továrnu na autobusy. K nim později přibyly trolejbusy a nízkopodlažní tramvaje. Loni firma Solaris Bus & Coach, která ve čtyřech továrnách zaměstnává 2600 lidí, vyrobila své desetitisící vozidlo. Rodinná firma se tak stala nejen největším autobusovým výrobcem v Polsku, ale také jedním z důležitých hráčů na evropském trhu.
„Za naši hlavní konkurenci přirozeně považujeme MAN, který má továrnu na druhé straně Poznaně, a Mercedes,“ řekla v rozhovoru s HN Solange Olszewská, která je ředitelkou továrny a spolumajitelkou firmy.
Česká republika byla jejich prvním vývozním trhem a nyní je třetím trhem po domácím polském a po německém. „V roce 2000 jsme náš první model Urbino prodali do Ostravy. V tuto chvíli naše vozidla jezdí v devatenácti českých městech a jsme velmi hrdí, že i v hlavním městě Praze. To je výborná reference,“ řekla Olszewská, která nedávno oslavila třiašedesáté narozeniny.
Emigrantská zkušenost k nezaplacení
Manželé Olszewští se dokázali v tvrdém byznysu mezi velkými značkami prosadit především díky své zkušenosti emigrantů v Německu, kam odešli po vyhlášení výjimečného stavu na začátku osmdesátých let. Krzysztof Olszewski se vypracoval na vysokou pozici v berlínské továrně výrobce autobusů Neoplan. Solange, vzděláním zubní lékařka a vědkyně, pracovala ve výzkumu na univerzitě.
Olszewského ale majitelé nechtěli pustit do užšího vedení firmy. „Uslyšel ne. Pane Olszewski, nemáte geny rodiny Auwärter, proto nikdy nebudete ve vedení,“ popisuje jeho manželka počátek rozhodnutí vrátit se do Polska a podnikat. „My se tuhle chybu snažíme neudělat, a proto jsme si řekli, že ve vedení budou nejlepší a nemusí to být jen rodina.“
Nyní je polské vydání časopisu Forbes dává na 18. a 19. místo v žebříčku nejbohatších Poláků. Mají za sebou ale dlouhou cestu. Na začátku 90. let se nejprve vrátili, aby založili zastoupení Neoplanu. Pak v továrně vyráběli licenční modely, ale zjistili, že západní autobusy nejsou vhodné pro východní podmínky – tedy pro zdejší špatné silnice. „Skelety po dvou třech letech nevydržely, proto jsme s mužem došli k závěru, že je třeba mít vlastní, odolnější konstrukci,“ vysvětluje Olszewská.
Syn to pro změnu zkouší s jogurty
Kariéra jejího manžela je logická, ale jak se ze zubařky a vědkyně stane ředitelka firmy na výrobu autobusů? První odpovědí na tuto otázku byl dlouhý a hlasitý smích. „Velmi jsem se naučila v Berlíně na oddělení léčby dětí s těžkými stomatologickými problémy. Děti se strašně bály zubaře a ještě více se ho báli jejich rodiče. Tam jsem se naučila, jak jednat s lidmi a získat si jejich důvěru. A to se velmi, ale opravdu velmi hodí v případě jednání s klienty,“ vysvětluje Solange Olszewská.
O své firmě hovoří chvílemi téměř jako o dítěti. Studovala příběhy německých rodinných firem a ze Solarisu chce vybudovat něco mnohem trvalejšího. I když syn zatím o firmu nemá zájem, odešel s manželkou do Berlína, aby nastartoval vlastní firmu na výrobu a prodej jogurtů. „Chce si vyzkoušet, jaké to je, začít jako kdysi my s manželem od nuly, proto šel do jiného odvětví. Je to velmi těžké,“ řekla. Ale dodala: „Samozřejmě, maminka trochu peněz dala a trochu půjčila, to ano.“
Budoucnost patří „čisté“ MHD
Budoucnost městské hromadné dopravy, na kterou se Solaris zaměřuje, vidí manželé Olszewští jednoznačně ve vozidlech, která budou mít buď hybridní, nebo úplně bezemisní pohon. Pro dieselové motory existuje nyní už jen předpis EURO 6, v čemž se odráží i cena autobusu, který je i tak plný elektroniky. „Můj muž už v roce 2003 na veletrhu v Hannoveru řekl při představení prvního hybridu – diesel je mrtvý, ať žije elektřina,“ vzpomíná Solange Olszewská. „První rok se mu všichni smáli, potom přestali a teď už je nabízejí všichni.“ V květnu chce firma představit svůj nový model elektrobusu právě v Hannoveru.
Solaris proto nyní svůj výzkum a vývoj zaměřil na různé druhy bezemisních vozů. „Je jedno, jestli je to autobus na baterie, trolejbus, který třeba kus dokáže jet bez vedení, tramvaj, nebo metro či městský vlak,“ vysvětluje výhled do budoucna Olszewská. Trh v Evropě je jednoznačně určován regulacemi Evropské unie.
Solaris loni vyrobil rekordních 1302 vozidel, nejvíce za osmnáct let historie firmy. Vyváží je do 28 zemí a doma v Polsku ovládá 53 % trhu městských autobusů. Investuje do rozšíření jedné ze čtyř továren, obrat měla firma loni 1,5 miliardy zlotých (zhruba 10 mld. Kč). Dostává první objednávky na elektrické autobusy a dívá se po nových trzích i mimo Evropu. Nepůjde do USA, Anglie nebo Asie. „Velmi zajímavá je severní Afrika a Rusko,“ naznačuje směr úvah Solange Olszewská.
Byrokracie a nedostatek schopných lidí
Ale podobně jako v Česku naráží firma při svém rozvoji na nedostatek kvalifikovaných odborníků a roste také byrokratická zátěž. „V Polsku se zlikvidovaly odborné školy, prostě zmizely. A mladí jdou hned na studia a nemají tušení o opravdové práci. Velmi se angažujeme v tom, aby se vrátila úcta k práci dělníka,“ vysvětluje Olszewská, proč firma založila dvě patronátní třídy v odborné škole, proč podporuje studia němčiny, aby mohli zaměstnance posílat na praxi k partnerům do Německa. „A velmi nás také trápí odliv inženýrů do Německa,“ dodává.
Nad státní byrokracií hořekuje Olszewská podobně jako jiní zaměstnavatelé. V Polsku nyní probíhá tažení proti jednoduchým a časově omezeným pracovním dohodám, které sice snižují nezaměstnanost, ale nedávají jistotu dlouhodobého zaměstnání. Pracovní právo se proto z hlediska zaměstnavatelů zpřísňuje. „Teď se znovu začínají zavádět předpisy, které velmi ztěžují konkurenceschopnost polské ekonomiky. Cena práce je velmi drahá,“ stěžuje si Olszewská s tím, že vedle pružné možnosti lidi nabírat a propouštět jí také vadí striktní předpisy ohledně pracovní doby. „Dáváme lidem práci a peníze, ale chtěli bychom mít víc práv, protože máme odpovědnost za to, aby naši lidé dostali každý měsíc mzdu,“ řekla Olszewská.
Manželé Olszewští ovšem na rozdíl od řady jiných polských velkých podnikatelů nemají pověst těch, kteří by naplňovali stránky bulvárních médií nebo se angažovali ve veřejných debatách. Nechtějí být ani v žebříčcích nejbohatších, protože to zbytečně přitahuje pozornost. „Nebyla by pravda, kdybych řekla, že peníze nejsou důležité, ale neznamenají vše,“ vysvětluje svůj postoj k úspěchu Olszewská. Spíš ji těší, že spolu s nimi bohatnou i zaměstnanci. Dříve jezdili do práce autobusy či na kole, dnes s nimi ředitelka vede spory o velikost parkovišť. A zakládá jesle.
Letos či příští rok chce předat přímé vedení firmy a bude jen v čele dozorčí rady. S dnešní zkušeností, založila by znovu v Polsku na zelené louce továrnu? „Nad tím jsme s mužem přemýšleli dost často. Přes všechny překonané těžkosti bychom se asi rozhodli znovu stejně,“ uzavřela Solange Olszewská.
Martin Ehl
