Zahraničí – Charismatický řečník, odhodlaný bojovník s korupcí a jediný skutečný rival ruského prezidenta Vladimira Putina. Takovou má pověst Alexej Navalnyj, který byl ve čtvrtek odsouzen „za zpronevěru“ k pěti letům ve vězeňském táboře.

Deník Insider přináší překlad posledních myšlenek, o které se Navalnyj podělil se čtenáři svého blogu. Zveřejnil je krátce před tím, než si v soudní síni vyslechl zprávu o nepodmíněném trestu. Blog naleznete na tomto odkaze: http://navalny.livejournal.com/

.....

Člověk se cítí trapně, když má před zítřejším rozsudkem napsat něco smysluplného.

Problém samozřejmě nespočívá v tom, aby měla slova a písmena nějaký význam, to zvládnu jednoduše...

Je to zvláštní situace, ale

-          pokud se Putin zachová zbaběle a dá nevinnému člověku podmíněný trest – znamená to „štěstí“,

-          pokud sebere odvahu a trest bude skutečný – „smůla“.

Ve druhém případě mě budou všichni milovat a dávat najevo lítost. Někdo určitě natočí klip, jak mne vede konvoj, a doplní ho takovouto hudbou. (http://bit.ly/12yJ82i) A žádný příspěvek, který bude mít podobně srdcervoucí pozadí, nelze komentovat jinak než „ten měl skutečně pravdu“.

I když musím podotknout, že bych opravdu chtěl, aby všechny zprávy o mém možném zatčení vypadaly přesně takto (http://bit.ly/12XDYgf).

Pokud se stane první případ („štěstí“), tak se nic tragického neděje, dokonce naopak. Novináři napíší, že „po oznámení rozsudku se Navalnyj přesunul do kavárny naproti, objednal si pivo a opečené brambory, které vypil a snědl, a přitom sledoval televizor.“

Je ale možné věřit člověku, který pojídá opečený brambor místo toho, aby zakoušel dramatické chvíle? Jen těžko, to je jasné.

Nicméně. Co chci ovšem říct.

Znázorněme si to spíše na příkladu známých obrázků.

Jsou správně? (viz obrázek vlevo na úvodním snímku, pozn. red.)

Správně je rozhodně klíčová myšlenka, že nemá cenu donekonečna naříkat a lekat se, ale je třeba začít něco dělat. Je ale zřejmé, že to nefunguje ve vztahu mezi těmito rybami.

Nestojíme vůbec proti zdravé velké rybě, kterou je nutné vyděsit, aby byla ještě silnější.

Současné autority – to není zdravá ryba, ale spíše ropucha, která se začne nafukovat, kdykoliv jí hrozí nebezpečí. Využívá k tomu televizi, ve které jsou k vidění prolhané moderátorské prostitutky nebo podivíni z Vyšetřovacího výboru, kteří tlachají, jak všechny pošlou za mříže.

Koho tam ale mohou posadit? Třeba dvacet lidí, třeba padesát. Třeba sto, pokud se budou dost snažit.

Což je hrozný potenciál.

Je naprosto jasné, že je poměrně nepříjemné dostat se mezi těch dvacet, padesát nebo sto osob. Každopádně, vše je v životě možné.

Stává se i to, že lidem padají na hlavu klavíry.

Náš úkol je snazší, než mají ryby na obrázku. Nemusíme se zorganizovat proti žralokům, ale proti jakékoliv žábě, která se náhodou objevila na ventilu trubky s ropou a nafukuje se vlastním strachem a – zároveň – potěšením ze všech, kteří si o ní myslí, že je velká a hrozivá.

Ta žába ale sama z kohoutku neseskočí. Proto je do ní nutné vytrvale strkat klackem nebo ji vzít přes papír a přesunout jinam.

To ale potřebuje organizovanou činnost. Dokud budeme líní s žábou pohnout, tak bude vyhrávat.

Celé ty předchozí roky jsem se to spolu s vámi v podmínkách státní propagandy, zastrašování a nedostatku peněz učil.

A něčemu jsem se naučil.

Teď už umíme vybírat peníze. Jsem přesvědčený, že je v případě, kdy se věci začnou vyvíjet nepříznivě, pomůžete našemu Fondu (http://fbk.info/) získat.

Podle mého máme na to, dostat od občanů na politické projekty nejméně 300 milionů rublů.

(...)

Dokážeme napsat, nezávisle financovat a vydávat noviny. Prvního výtisku se nám povedlo prodat více než milion kopií. To znamená, že pokud se budeme snažit, tak můžeme vydávat každé tři měsíce pět až deset milionů kusů.

Umíme vést velké meetingy.

Umíme sebrat v peticích sto tisíc reálných podpisů.

(...)

V současné době se pokoušíme zorganizovat tisíce dobrovolníků a rozhodně to zvládneme. Náš štáb už teď představuje ohromné dílo, jaké doposud nikdo v ruské politice nevytvořil. Mnozí jsou nám připraveni pomoct a budeme bojovat za ještě větší podporu.

Je nám jasné, co dělat, chápeme, jak to dělat, a víme, kvůli čemu.

Hlavní je vybavit se smělostí, zahodit lenost a dělat.

Žádné speciální vedení vlastně nepotřebujeme.

Naši situaci proto mnohem více než obrázek ryb vystihuje tento: (viz obrázek napravo na úvodním snímku, pozn. red.)

První má strach, druhý ještě víc, ale potom už se nikdo z nich nebojí a výsledek je jistý.

A zde je čas přejít k tomu hlavnímu, kvůli čemu jsem si sedl a celé to napsal.

Společné úsilí vede k výsledku, ale nutně se skládá ze soukromého a osobního boje. Problémům se prostě nemůžete vyhnout, sednout si na lavičku a čekat, že někdo udělá vše za vás.

Jednoduše a jasně: Nikdo kromě vás tu není.

Nikoho se všechno, co se děje ve vaší zemi či městě, netýká víc než vás.

(...)

Nikdo, na koho by se mohly miliony nešťastných, vystrašených a oklamaných Rusů obrátit, neexistuje. Tito lidé měli v životě ještě méně štěstí a jejich naděje jste vy.

Stejně tak není žádný tajný underground, jehož letáčky ráno s překvapením objevíte.

Nenajdete člověka, který přijde a bez řečí vše napraví pro ty, kteří na podobnou osobu čekají.

Nikdo nemá větší předpoklady odolat než vy.

Dluh nesou ti, kteří zůstali, je to závazek, který nelze předat nikomu dalšímu.

Není nikdo.

Pokud to čtete, tak jste to vy, kdo se má bránit.