Zahraničí - Chybělo asi málo, aby dnes Saddáma Husajna znali jen vystudovaní arabisté nebo historici specializující se na Blízký východ šedesátých a sedmdesátých let.
Izraelská televize odvysílala dokumentární film s názvem Zavřená ústa, ve kterém vypovídali bývalí příslušníci zpravodajské služby Mossad.
Popsali událost dosud drženou v tajnosti. Ve druhé polovině sedmdesátých let Mossad málem zlikvidoval iráckého vůdce výbušninou nastraženou v knize. Atentát se nezdařil kvůli tomu, že chronicky opatrný a nedůvěřivý Saddám dal knihu otevřít svému níže postavenému kolegovi. Zahynul místo něj.
Pozadí tajných operací zpravodajských služeb obvykle vychází najevo až po mnoha letech, když prozrazení akce už není bezpečnostním rizikem a tehdejší protagonisté se chtějí pochlubit tím, co kdysi za mlada vykonali.
Přesně to je případ filmu Zavřená ústa, ve kterém kromě jiných promluvil i šéf izraelské tajné služby z let 1974 až 1982 Jicchak Hofi a generál Tzuri Sagi, velitel operace s cílem zabít Saddáma.
Neřekli přesně, kdy se to stalo, jakou techniku použili a jak doručili balík do prezidentského paláce v Bagdádu. To vše by mohlo ohrozit budoucí podobné pokusy.
Hofi ale uvedl, že bombu nastraženou v knize měl na starosti specialista známý ve zpravodajských kruzích pod jménem Natan.
Verze vypadá důvěryhodně vzhledem k tomu, že v pozdější době Izraelci provedli podobné likvidace. Asi nejznámější je smrt pyrotechnika a stavitele bomb palestinského hnutí Hamás Jahjá Ajjáše. Ten zemřel v roce 1996, když mu u hlavy explodoval mobil podstrčený izraelským agentem.
Saddám v sedmdesátých letech podporoval nejradikálnější palestinské skupiny, jako byly Palestinská osvobozenecká fronta nebo organizace Abú Nidala. Poskytoval jim na iráckém území výcvik a peníze. Izraelci se ho proto chtěli zbavit.
Bývalí Saddámovi spolupracovníci, kteří později odešli do exilu, hovořili o jeho neuvěřitelné posedlosti bezpečnostními opatřeními. Ta se zřejmě datuje právě do období po výbuchu knihy.
Saddám měl ochutnávače jídel, málokdy spal na jednom místě více nocí po sobě. Návštěvy, které k němu mířily, musely projít dezinfekcí a musely také při setkání sedět daleko od něj.
Pro iráckého diktátora přišla chvíle pomsty v roce 1991, kdy kvůli okupaci Kuvajtu čelil útoku mezinárodní koalice v čele s USA. Raketami Scud ostřeloval izraelská města Tel Aviv a Haifu.
Izraelci v televizním dokumentu přiznali, že balíček s výbušninou nastražili také na nacistického zločince Aloise Brunnera, který žil v Sýrii a podle nepotvrzených zpráv tam v roce 1996 zemřel.
Ačkoliv žil pod falešným jménem a pod ochranou syrského režimu, výbušnina v dopise mu rovněž „někdy v sedmdesátých letech“ podle činitelů Mossadu utrhla několik prstů na ruce a vážně zranila oko.
O poválečných osudech Brunnera se toho moc neví. S jistotou ani to, kdy a na co zemřel. Možná až syrský režim Bašára Asada prohraje nynější občanskou válku a padne, vydají tamní archivy tato tajemství.
