Komentář - "Opoziční smlouva", anebo "pravda a láska". Jedno nebo druhé nás čeká po prezidentských volbách. Na jméně skutečného vítěze už tolik nesejde.
Opoziční smlouvou či oposmlouvou se v Česku rozumí mocenský kartel dvou nejsilnějších politických subjektů. Zkušení praktici hodlají uzavřením této smlouvy zajistit poměry, při kterých se dá politický kapitál vyměnit za ekonomický zisk. Jejími zakladateli byli v roce 1998 Miloš Zeman a Václav Klaus, tedy politici, kteří zdůrazňují svou ekonomickou kompetenci.
Za příznivce pravdy a lásky či pravdoláskaře byli označeni sympatizanti Václava Havla a jeho nepolitické či morální politiky. Nejvíc se uplatnili právě v období Zemanovy a Klausovy opoziční smlouvy v letech 1998-2002, kdy například suverénně vítězili v senátních volbách. Bojovali proti mocenskému monopolu i korupci, sami však byli obviňování, že morálními hesly skrývají touhu po vlastním prospěchu.
V Americe by byli politici oposmlouvy považováni za konzervativce, a tedy pravici, pravdoláskaři za liberální levici.
Klausovi dědicové
Podle modelu z dob opoziční smlouvy se rozdělili i kandidáti na prezidenta.
Média i průzkumy favorizují „oposmluvní“ kandidáty Miloše Zemana a Jana Fischera. Zeman smlouvu podepsal se současným prezidentem a může být považován za jeho dědice. Na volebním webu informuje voliče, že „ve funkci premiéra vyvedl zemi z ekonomické krize“.
Fischerova vazba ke Klausovi je volnější. Osobně se znají z náhodných setkání v restauraci v Bystřici u Benešova, přes kterou jezdili v dobách normalizace na chalupy. Ovšem také Fischer čelil v roli premiéra ekonomické krizi a občanům na prvním místě programu slibuje „silnou ekonomiku“. Stejně jako v Zemanově případě stála jeho vláda na dohodě ODS a ČSSD.
Zeman udržel i v období nečinnosti vazby na podnikatele, Fischer využívá kontaktů, které s podnikateli vytvořil jeho premiérský předchůdce Mirek Topolánek. Oba mají podle médií své ekonomicky zdatné „šedé eminence“, někdejšího významného komunistu Miroslava Šloufa, resp. šéfa Úřadu vlády v letech 2006-10 Jana Nováka.
Oba kandidáti se po zvolení chtějí zajímat v první řadě o ekonomiku. Věřit se jim dá slib, že pro své ekonomické plány budou hledat politickou podporu od nejsilnějších stran. Těžko předpovědět, jestli po nástupu do prezidentské funkce podpoří konkrétní zájmové skupiny, jak činili v době svého premiérování.
Oba mají v úmyslu aktivně využívat svého práva a jmenovat bez asistence jiných ústavních institucí bankovní radu České národní banky. Jen těžko ovšem mohou postupovat proti zájmům velkých komerčních bankovních domů, se kterými ČNB úzce spolupracuje.
Klausovi odpůrci
Další kandidáti s teoreticky největší šancí postoupit do druhého kola mají zřetelné vazby na „prezidenta pravdy a lásky“. Otec Jiřího Dienstbiera byl prvním Havlovým ministrem zahraničí, Karel Schwarzenberg vedl jeho hradní kancelář. Proti Klausovi i Zemanovi se vymezují dodnes.
Ekonomickou úlohu prezidenta připomínají maximálně až ve druhé řadě. Víc než o jmenování členů bankovní rady ČNB se zajímají o nominaci ústavních soudců, která bude podle Schwarzenberga jedním z prvních vážných prezidentských úkolů.
Kandidáti pravdy a lásky chtějí především „obnovit důstojnost prezidenta“ (Dienstbier) a stát se „pevnou morální autoritou“ (Schwarzenberg). Zasáhnou především proti korupci, kterou potírali už jejich političtí předchůdci v době opoziční smlouvy.
Schwarzenberg a Dienstbier si po případném vítězství vytvoří větší odstup od běžné politiky a pravděpodobně budou méně aktivistickými prezidenty než Klaus a v počátečním období Havel.
Návratu pravdy a lásky na Hrad však brání roztříštěnost. Pravdoláskaři vyhrávali v dobách opoziční smlouvy suverénně senátní volby, protože dokázali pod hlavičkou Čtyřkoalice do každého obvodu nasadit jediného společného kandidáta. Sněmovní volby v roce 2002 už po vnitřních sporech ztratili. Pak se nedohodli na společných kandidátech do Senátu a ve většině obvodů prohrávali.
Dnes v závěsu za Dienstbierem a Schwarzenbergem kandidují za pravdu a lásku ještě Táňa Fischerová, Zuzana Roithová a Vladimír Franz.
Petr Holub
