Rozhovor – Ostravský týdeník Horník, podnikové noviny zaměstnanců důlní firmy OKD, vyšel 23. května poprvé hubenější o čtyři strany – čtenáři tu nenašli zábavné rubriky či křížovky. Je to drobný, ale příznačný příklad toho, co se v Ostravě děje. Vedení OKD, klíčové dcery na burze obchodované skupiny NWR, jež bojuje s rekordními ztrátami, rozjíždí úsporný program, který má pomoci ušetřit celkem 2,5 miliardy korun. Firma chce o deset procent snížit platy, o půlmiliardu seškrtala investice, sto milionů chce ušetřit na administrativě, rychle chce rozprodat zásoby energetického uhlí za 400 milionů korun. Vedení dokonce opouští své tradiční sídlo – honosnou budovu na Prokešově náměstí v centru města, kde těžaři sídlili od roku 1940. Celé ředitelství se stěhuje na Důl Darkov u Karviné.
Úsporný plán ale drhne hned na počátku – minulý týden se šéfům firmy nepodařilo s odbory dojednat zrušení prázdninových a vánočních prémií, které mělo kýžený desetiprocentní pokles mzdových nákladů přinést. Ředitel OKD Ján Fabián to nepovažuje za definitivní prohru.
Jak chcete dosáhnout plánové úspory mzdových nákladů do konce tohoto roku, když odbory seškrtání pololetních prémií smetly ze stolu?
My jsme s odbory jednali zatím pouze o příspěvku na dovolenou. Na ten měli zaměstnanci podle původní a stále platné kolektivní smlouvy nárok v červnu, my jsme dohodli jeho rozdělení do dvou splátek a pozdější vyplacení. O všem ostatním – příspěvcích na Vánoce nebo zcela nové kolektivní smlouvě – budeme teprve jednat. Pozice OKD bude taková, že by výsledky jednání měly být ve shodě s úspornými opatřeními, která jsme v polovině května představili. Stejně tak jsme už začali pracovat na dalších úsporách, zejména v oblasti provozu, investic, administrativy a režijních nákladů, abychom avizovaný plán úspor dodrželi.
Jaké další úspory jsou na cestě?
Zvažujeme, jak se postavit k celému projektu rozvoje regionu do budoucna, protože právě s tím jsou spojeny největší investiční náklady. Rozhodně nebudeme omezovat investice týkající se zvyšování bezpečnosti v dolech. Ale velmi citlivě se budeme dívat na rozvojové projekty, protože právě ty nám zajišťují dlouhodobou udržitelnost. Už jsme ale rozhodli, že pozastavíme prohlubování jámy v lokalitě ČSA Dolu Karviná. Projekt rozvoje tohoto dolu uskutečníme v omezenějším rozsahu. Nadále počítáme s těžbou pod karvinskou lokalitou Staré Město a pod orlovskou osadou Výhoda, nepůjdeme ale pod průmyslovou zónu Karviná Nové Pole. Přihlíželi jsme ke třem aspektům – tedy k ekonomice, životnímu prostředí i k postoji města Karviná. Na straně investičních nákladů letos počítáme s úsporou asi 500 milionů korun, v tom je zahrnuta i úspora v nákupech strojů a zařízení apod. Celý balík opatření, který zahrnuje další úspory na straně provozních nákladů, optimalizaci obchodních pohledávek a závazků i snížení zásob převážně energetického uhlí, by měl firmě do konce roku přinést zhruba 2,5 miliardy korun.
Je rozhodnutí o neprohlubování dolu ČSA definitivní, takže tu o zásoby uhlí přicházíte nevratně, nebo bude možné se k původnímu plánu vrátit, pokud se těžba začne opět vyplácet?
Část zásob nám zůstane zasterilizovaná pod zemí. Ale k původní podobě tohoto projektu se můžeme jednou vrátit. Nejde o nezvratný proces, jakým bylo například zatopení nevytěžených ostravských dolů v 90. letech.
O jakou část zásob na Karvinsku takto přijdete?
Rozvojový projekt lokality ČSA Dolu Karviná nám měl v maximální variantě přinést asi 30 milionů tun převážně koksovatelného uhlí, kvůli rozhodnutí netěžit pod samotnou průmyslovou zónou přijdeme podle našich současných odhadů nenávratně o čtyři či pět milionů tun z našich zásob.
Pokud se trh nezačne zvedat, museli byste přikročit k dalšímu omezování těžby?
Kdyby došlo k dalšímu poklesu cen nebo poptávky, musíme na naší straně něco udělat. Všechny možnosti, jak firmu v její současné podobě finančně stabilizovat při poklesu trhu, jsme už vyčerpali, takže zbývají jen strukturální změny.
Plánujete slučování či zavírání některých dolů?
Musíme firmu přestavit na úplně nový byznysmodel. Omezení investic bude mít dopad v nižší těžbě. V příštím roce plánujeme vytěžit mezi 8–9 miliony tun, tedy o milion méně než letos. Se snižováním těžby musí jít ruku v ruce snižování administrativy a režijních nákladů. (Rozhovor se uskutečnil minulý týden, v pátek odbory oznámily, že vedení se chystá nabídnout k prodeji Důl Paskov s 2,5 tisíce zaměstnanců – pozn. red.)
Jak bude nová struktura OKD vypadat?
Celý proces bude ukončen do konce roku. Budeme centralizovat některé činnosti. Nyní se oddělení po oddělení díváme, kde to je možné. Musíme si říct, co se dá sjednotit a co musí zůstat na šachtách.
Úspory by měly být ve stovkách pracovních míst. Máme 1500 lidí na technických a úřednických pozicích, nebavíme se o desítkách lidí. Následně přijdou v druhé vlně stabilizační kroky, které se budou týkat jednotlivých dolů. Tam si ale musíme počkat na výsledky zátěžových testů, abychom viděli, jaké zásadnější zásahy jsou možné. Ale řešením nemusí být také nutně jen škrty a rušení některých činností, v úvahu přichází také odprodej dalších aktiv. Vše závisí na analýze.
Jak naloží vaše mateřská skupina NWR s chystanými polskými investicemi? Plánovali jste zahájení těžby v dole Debiensko a znovuoživení dolu Morcinek u česko-polských hranic.
Musíme zvažovat, co je důležité pro NWR ze strategického pohledu. V Polsku bude docházet k dílčím investicím, ale nebudou to žádné velké výdaje. S prodejem polských projektů se ale nepočítá.
Vaše mateřská skupina NWR zato nabídla k prodeji koksovny OKD. Jak velký zájem o ně čekáte?
Nemohu jejich prodej nyní komentovat. Ale nabídek na odkoupení je více. Rozhodně nečekáme, že by je někdo chtěl kupovat proto, aby je zavřel a zlikvidoval si tak nežádoucí konkurenci.
Co se to vlastně stalo na energetickém trhu za poslední čtvrtrok, že jste museli tak razantně přehodnotit plány a přistoupit k dalším škrtům a úsporným opatřením?
Není to jen otázka posledního čtvrtroku. Už v roce 2012 byl pokles trhu velmi dramatický. Pokles se týká i ostatních firem v našem regionu, především hutnických. Ještě do třetího kvartálu roku 2012 celkem šlapaly, ale na podzim přišel prudký, dramatický ekonomický pokles, který se s mírným zpožděním přenáší k nám. Teď začínáme finalizovat jednání o kontraktech na koks a koksovatelné uhlí, na nichž tvoříme hlavní marži, na 3. kvartál roku. Zatím neznáme konkrétní postoje zákazníků, ale vidíme, co se děje na úrovni benchmarků (kontraktních cen, které udávají tón na celém trhu – pozn. red.) a spotových cen uhlí na komoditních trzích. Cena nejkvalitnějšího koksovatelného uhlí padá ze 178 dolarů pod 140 za tunu. Benchmarkové ceny, které se nastavují mezi australskými těžaři a asijskými zákazníky, padají prakticky denně. Prostě jestli toto není ještě konečná, budeme muset optimalizovat dále. Musíme to dělat citlivě, abychom neprovedli nevratné kroky, které by mohly poškodit celou společnost.
Čím je ten vývoj způsoben? Jak se vůbec ceny mezi Asií a Austrálií přenášejí k vám?
Nedochází tu k oživení ekonomiky. Ani v Německu, pro Českou republiku nejdůležitějším trhu, ani u nás. Nemluvě o zbytku západní Evropy. U ocelářů, ve stavebnictví, v automobilovém průmyslu, u strojařů, nikde není znát ani dílčí oživení! Neděje se nic pozitivního, žádný signál, že se ekonomika začíná nakopávat. Ke změně nedojde, pokud nezačne stoupat spotřeba elektřiny u velkých odběratelů. Když se podíváte na největší spotřebitele energie v Česku – České dráhy, Unipetrol, Moravia Steel, ArcelorMittal či Vítkovice, mimochodem, tři z nich jsou tady v moravskoslezském regionu –, tak nikdo žádný obrat k lepšímu nehlásí. A my máme na skládkách obrovské zásoby uhlí, stejně tak Poláci mají na skládkách 15 milionů tun uhlí, k tomu navíc jsou tu obrovské haldy uhlí dováženého ze zámoří, které leží v Amsterodamu či Rotterdamu.
Má na váš odbyt vliv také to, že USA rychle stoupá těžba břidličného plynu a jejich energetika spotřebovává méně uhlí, jež se tím pádem dováží do Evropy?
Určitě ano. Polovinu naší těžby tvoří energetické uhlí. Právě energetické uhlí se ze zámoří dováží kvůli zvýšené těžbě tohoto plynu v USA. A cena tohoto druhu uhlí pro odběratele v přístavech Amsterdam, Rotterdam a Antverpy je výrazně nižší. I když ve střední Evropě se ten efekt už tak neprojevuje, protože přepravní náklady cenu zase zvedají, a my si tím pádem pořád zachováváme konkurenceschopnost, udává tento nový jev sentiment i pro obchodní jednání ve střední Evropě. Obrovský přebytek uhlí v Evropě tlačí i na cenu našich kontraktů. Odběratelé v jednáních využívají zámořské uhlí valící se do Evropy jako žolíka. A z USA se ho valí pořád víc a víc.
Toto je ale prakticky nevratný jev, ten dovoz ze zámoří se v příštích letech těžko sníží, ne?
My už s tím počítáme. Proto v NWR kromě úspor chystáme ještě dva další zdroje růstu – rozvoj marketingu a také rozjezd vlastního dovozu a obchodu s uhlím. A nastavujeme svůj byznys tak, abychom měli vyšší podíl koksovatelného uhlí. Energetické uhlí budeme mít jen jako vedlejší produkt, který nám bude snižovat fixní náklady.
Zuzana Kubátová
