Zahraničí – Jen těžko si lze představit, že by něco podobného fungovalo v Česku. Byť jsou obě země ve stejné situaci: mají po volbách a obě se pokouší sestavit novou vládní koalici.
Německo volilo parlament o měsíc dřív než Česká republika. Zvolené politické strany pak nejprve „sondovaly“ (slovo „sondážní“ ve spojení s „rozhovory“ úzkostlivě používala snad všechna média v zemi), až poté oznámily, že začínají oficiálně jednat o koalici.
Přívlastek „sondážní“ nahradil „koaliční“. Rozběhla se vyjednávací mašinerie – do detailů promyšlená, s pečlivostí Němcům vlastní.
Teď spějí jednání do finále. Do 27. listopadu musí být hotova koaliční smlouva. A datum, které si sami nadiktovali, hodlají potenciální koaliční partneři za každou cenu dodržet.
I když se křesťanští a sociální demokraté na mnoha tématech stále ještě definitivně nedohodli, organizačně běží vše jako na drátkách.
Ke stolům na střídačku usedá 75 vyjednavačů pracovních skupin s rozličnými názvy (Práce a sociální věci, Doprava, Zahraniční a bezpečnostní politika a podobně). Jejich zástupci – různí, nikoliv stále tytéž tváře jako v Česku – pak předstupují před novináře, aby jim poreferovali, jak jednání v té které pracovní skupině dopadlo.
Nemyslitelné, že by se ke všemu dokola vyjadřovali jen němečtí Sobotkové, Babišové, Zaorálkové či Jourové.
Krom toho se u dlouhého stolu pravidelně schází všech sedm desítek vyjednavačů Sociálnědemokratické strany Německa a Křesťanské demokratické unie, včetně šéfů obou partají Angely Merkelové a Sigmara Gabriela. Počátkem týdne se potkali pošesté – u stolu ve tvaru U seděla SPD stylově vlevo a CDU s CSU napravo.
A ještě jeden zajímavý detail z pro Čechy až úsměvně komplikovaného jednání o vládě u našich západních sousedů: Když se pracovní skupina na něčem shodne, na takzvaný „F-seznam“ napíše, kolik to bude státní kasu stát. Čili k projektům přiřadí „něco jako cenovku“, popisuje proceduru deník Spiegel Online.
Seznam pak na stůl dostanou finanční experti CDU, SPD a CSU (což se děje právě v těchto dnech). Ti posoudí, co z věcí dojednaných v pracovních skupinách vůbec lze financovat a co už ne. Vycházejí přitom z již dohodnutých premis – třeba že se s největší pravděpodobností Němcům hned teď nebudou zvyšovat daně, protože to pravicové strany nepřipustí.
Špičky tří politických stran dílčí dohody nekomentují. Většinou si vystačí s větou: „Nic není dojednáno, dokud není dojednáno všechno.“ Němci toho přesto vědí poměrně dost. Právě díky už zmíněným tiskovkám po jednání pracovních skupin.
Týden před zrodem koaliční smlouvy – byť je ve hře samozřejmě pořád i varianta, že jednání zkrachují a velká koalice nebude – našly SPD s CDU/CSU následující kompromisy:
- Německo zavede minimální mzdu. Zatím není jasné, odkdy a jak bude vysoká.
- V dozorčích radách firem obchodovaných na burze musí být počínaje rokem 2016 nejméně 30 procent žen.
- Matky, které porodily děti před rokem 1992, budou mít automaticky nárok na důchod. Přiměřenou penzi dostanou i lidé s velmi nízkými příjmy.
- Vznikne právní nárok na to, aby mohl zaměstnanec pečovat o člena rodiny. Po dobu 10 dní bude moci čerpat placenou „pečovatelskou“ dovolenou.
- Německo zavede mýtné pro osobní automobily, které nebude znamenat dodatečné náklady pro občany Německa a nebude v rozporu s právem EU (detaily zbývá doladit).
- Pro německou armádu se nebudou nakupovat bezpilotní letouny. Němci se ale budou podílet na vývoji nových evropských dronů.
- ZUZANA KLEKNEROVÁ
