Zahraničí – Německo má novou koaliční smlouvu. I s podpisem. Přetahovaná o to, jak moc se v ní prosadí levice, skončila ve středu nad ránem. Po – počítáno od voleb – bezmála 10 týdnech.
Vlastní vyjednávání mezi CDU/CSU a SPD trvalo pět týdnů, jeho nejhektičtější poslední kolo 17 hodin. Přesto není, paradoxně, jasné vůbec nic.
Angela Merkelová, Sigmar Gabriel a Horst Seehofer sice dokument za velkého zájmu médií v kupoli Bundestagu podepsali, jejich podpis je ale jen „předběžný“.
Vedení Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) svým členům totiž slíbilo, že konečné slovo budou mít oni. Jinak řečeno: pracně dojednaná koaliční smlouva bude skutečnou koaliční smlouvou až poté, co ji odsouhlasí řadoví sociální demokraté.
Přitom nejde jen o formalitu.
Německá SPD má zhruba 475 000 členů. Vedení sociální demokracie teď rozešle dopis, v němž každého z nich vyzve, aby dal velké koalici šanci a koaliční smlouvu podpořil svým „ano“.
Vnitrostranické referendum bude platit, pokud se do něj mezi 6. a 12. prosincem korespondenčně zapojí minimálně 20 procent německých sociálních demokratů.
Až potom – předběžně se mluví o 15. prosinci – budou moci Němci do světa poslat zprávu, že Spolková republika má skutečně novou vládní koalici.
Část pravicové CDU, jasného vítěze zářijových voleb, se kvůli neobvyklému referendu na svého nového koaličního partnera zlobí. „Staví rozhodnutí členů (SPD) nad rozhodnutí voličů,“ upozorňuje křesťanský demokrat Philipp Missfelder.
Výsledek hlasování stranické báze bude pro vedení SPD každopádně závazný; bez – byť třeba těsného – „ano“ se Sigmar Gabriel německým vicekancléřem nestane.
Richard Hilmer, expert na výzkum veřejného mínění z institutu infratest dimap, si myslí, že sociálnědemokratická korespondenční volba nakonec dopadne právě „těsným ano“.
Pravda, mnoho řadových sociálních demokratů je dodnes přesvědčeno, že za zářijový hubený volební výsledek SPD (25,7 %) může právě společné „velkokoaliční“ vládnutí s CDU v letech 2005 až 2009 (během nějž se SPD skoro v ničem neprosadila). Zároveň se však bojí, co by se stalo, kdyby teď řekli „ne“.
Nepadla by jen už domluvená vláda. Zcela jistě by propukla také těžká krize uvnitř SPD.
Poroučet by se muselo zřejmě celé stranické vedení. A sociální demokracie by jistě propadla i v následných opakovaných parlamentních volbách.
Něčemu takovému chtějí špičky SPD za každou cenu zabránit. A tak semkly řady a nový text koaliční smlouvy unisono chválí, dokonce velebí.
Nadšení z dosaženého – ať už z minimální mzdy, nových pravidel pro důchody, nebo povolení dvou občanství – projevují i ti socialisté, kteří ještě před pár měsíci ochotu spolustraníků vstoupit do velké koalice s CDU do kamer rezolutně odsuzovali.
Pokud členové SPD v prosinci koaliční smlouvu přeci jen zavrhnou, bude to velké překvapení. Podle německých analytiků ale i krok, který nepůjde nijak rozumně vysvětlit.
„Z čistě obsahových důvodů teď nemůže žádný člen SPD smlouvu odmítnout,“ shrnuje Thorsten Denkler, komentátor deníku Süddeutsche Zeitung v textu nazvaném „Souhlaste, soudruzi!“ („Stimmt zu, Genossen!“).
Jednoznačně slabší z koaličních partnerů si totiž na CDU vymohl to, co by ještě před rokem nikdo nečekal. Třeba že kancléřka Angela Merkelová kývne na plošnou minimální mzdu ve – pro některé německé firmy závratné – výši 8,50 eura za hodinu...
ZUZANA KLEKNEROVÁ
