Za kulisy událostí - Poskytnout jeden den stanovisko ke krizi na Ukrajině, druhý den k pražskému Nákladovému nádraží Žižkov, třetí den k evropským dotacím. Z nezvyklého množství tiskových zpráv, které pro Alexandera Bellua rozesílá do médií jedna najatá „novinářka“ Parlamentních listů, by se mohlo zdát, že žižkovský politik trpí hyperaktivitou.
Nadměrně agilně působí 27letý Bellu i při osobním setkání. Každých pět minut přijde jakoby náhodou řeč na to, že je nejmladším oblastním předsedou ODS, jeho projev doprovází výrazná gestikulace, bez zábran se vyjádří na jakékoli téma. Ochotou vyhovět každému dotazu vysvětluje i nezvykle široký záběr svých tiskových zpráv. „Odpovídám na dotazy novinářky, řeší se mnou každodenní otázky. Je to jako v hospodě – lidé zasednou a řeší aktuální témata.“
Na tom, že svou novinářku za její PR texty a tiskové zprávy platí, nevidí Bellu nic zvláštního. „Pro mě to kritérium nebylo, aby to byl novinář. Smyslem bylo najít někoho, kdo umí psát a umí se popasovat se životem politika a médií.“ Přestože jsou v každé tiskové zprávě zdůrazňována adjektiva „mladý“ a „nadějný“, Bellu v žádném případě není v rámci ODS nepolíbenou postavou.
Soupeř i spojenec Svobody
Když loni na podzim křídlo exprimátora Bohuslava Svobody uvnitř ODS bojovalo s „koalicí Key Investments“ (Prahy 6, 10 a 13, které spojuje důvěra v tuto finanční společnost), přidala se Belluova organizace z Prahy 3 na stranu exprimátora. Bellu se dostal na sněmovní kandidátku a získal i nominaci do výkonné rady – tedy širšího vedení ODS.
Ale už na lednovém kongresu strany se „trojka“ paktovala právě se zmíněnou koalicí kolem problematických občanských demokratů typu Milana Richtera. Důvodem byla Belluova kandidatura na místopředsedu strany. Oficiálním pražským kandidátem byl přitom Svoboda. Oba pražští kandidáti se obírali o hlasy a do vedení se nedostal ani jeden.
Uběhlo sotva půl roku a Bellu už byl zase po boku Svobody a šéfa pražské ODS Filipa Humplíka. Na magistrátní kandidátce se dostal vysoko, na čtvrté místo. A doma na Žižkově kandiduje na starostu.
Bellu však tvrdí, že nejde o oportunistické přebíhání mezi tábory. Jeho ODS Praha 3 je prý samostatná a nespojuje se a priori s nějakými „křídly“. „Kandidaturu na místopředsedu strany jsem vzal, protože byla správná doba na to, aby se v ODS začalo něco dít. Chtěl jsem dát mladým členům signál, že se v ODS rodí nová generace. A i pro magistrátní kandidátku platilo, že tam mají být aktivní lidé s čistým osobním štítem.“ Aktivitu Belluovi neupírají ani ti spolustraníci, kteří ho jinak vnímají jako přehnaně ambiciózního člena partaje.
Kamarád vládců Prahy 3
Za šéfem ODS Praha 3 je však ještě jeden osobní příběh, který mohou jeho političtí protivníci velmi snadno použít v kampani.
Bellu totiž pracuje pro syna dosud neomezeného vládce Prahy 3 Pavla Hurdy, který momentálně čelí podezření z machinací s pozemky poblíž Parukářky a byl kritizován i za převzetí Paláce Akropolis. Volba společného podnikání padla díky Belluově rodině na italskou módu. Politik zajistil kontakty, syn dlouholetého zastupitele a člena orgánů Pražské plynárenské finance.
„Robert Hurda je můj nejlepší kamarád, poznali jsme se na koncertech v Akropoli, tam není vazba ekonomicko-užitková. A nemáme společný byznys, jsem jen zaměstnanec v jeho firmě, takže tam není nic sporného,“ soudí Bellu.
Jakub Kalenský, Nikita Poljakov
