Analýza – Turecká armáda je kolos, se kterým není radno si zahrávat. Tak to činí tento týden syrští vojáci, když jejich granáty a rakety zabily na turecké straně společné hranice pět civilistů.

Co do počtu nasazení schopných mužů a stavu výzbroje jsou turecké ozbrojené síly druhé největší v NATO po Spojených státech. A ačkoliv bojová schopnost jednotlivých armád se těžko přesně měří, podle renomovaného specializovaného žebříčku Global Firepower je ta turecká šestá nejsilnější na světě po USA, Rusku, Číně, Indii a Velké Británii.

Šest na jednoho

Syrská armáda je ve stejném žebříčku až na pětatřicátém místě a osmnáctiměsíční konflikt s povstalci ji vyčerpal. Ze 300 tisíc vojáků, které měla loni v únoru před začátkem prvních demonstrací, jich kvůli dezercím a také ztrátám na životech zbyla zhruba polovina.

Turecko má v početním stavu více než 600 tisíc mužů.

Znamená to tedy, že zelená, kterou dal ve čtvrtek turecký parlament armádě k vedení bojových operací v Sýrii, je začátkem turecko-syrské války, ve které Syřané nebudou mít mnoho šancí?

Teoreticky by šance skutečně neměli. Turecká armáda má obrovskou převahu v letadlech a helikoptérách. V tancích je síla vyrovnaná (zhruba čtyři tisíce na každé straně), ale Syřané mají některé ruské tanky značně zastaralé a špatně udržované, takže by nebyly soupeřem pro německou a americkou techniku v tureckých službách.

Syrský režim má jen dva účinné způsoby, jak čelit turecké převaze. Má kvalitní a modernizovaný ruský systém protiletadlové obrany, což se prokázalo v červnu sestřelením právě dvou tureckých stíhaček nad Středozemním mořem.

Tím druhým způsobem je extrémní obrana v případě krajního zoufalství: chemické zbraně.

Je pravděpodobné, že turecká odpověď na zabíjení svých občanů syrským dělostřelectvem se omezí také jen na bombardování pozic druhé strany nedaleko hranice.

Větší konflikt, například nasazení tanků a helikoptér přímo na syrském území, turecký premiér Recep Erdogan nechce. Turecká veřejnost tomu není nakloněna, nechce být zatažena do sporů sousední země.

Naopak, na jihovýchodě Turecka stoupá mezi lidmi odpor k přílivu desetitisíců syrských běženců, jejichž tábory se neustále rozrůstají.

Turisté válku dvakrát nemilují

Argumentem proti je také ekonomika. Turecko na rozdíl od evropských zemí zažívá hospodářský růst a daří se mu. Velký podíl na tom má turistika, přesněji resorty a hotely na pobřeží Středozemního moře.

A velká část z nich se nachází nedaleko Sýrie, například Antalya. Kdyby se rozhořela válka, pojedou tam turisté trávit dovolenou? Sotva. V Egyptě a Tunisku stačily jen několik týdnů trvající revoluce a pak zprávy o chaosu v ulicích, aby příjmy z turistiky spadly zhruba o polovinu.

Ačkoliv na východě Turecka už mnoho let existuje ozbrojený boj kurdských separatistů, skutečnou válku s armádou jiné země Turecko dlouho nezažilo. Naposledy v roce 1974, kdy vojska obsadila severní část Kypru.

Poslední skutečně velkou válku vedlo Turecko už dost dávno. V roce 1922 s Řeckem, když se rozhodovalo o tom, jak velké území nová republika bude kontrolovat.

Syrská zkušenost je čerstvější. V roce 1973 se Syřané střetli ve válce s Izraelem, na Golanských výšinách se tehdy dokonce odehrála největší tanková bitva od druhé světové války.

Dnes je syrská armáda mnohem slabší než tehdy, ale turecké tanky se asi k Damašku nepohrnou tak jako izraelské před devětatřiceti lety.