Za kulisy událostí – Po týdnech krize na Ukrajině se sešla Bezpečnostní rada státu. A dalo by se říci – konečně! Není sice známo, zda se kromě dodávek ruského plynu zabývala i letitým podfinancováním ozbrojených sil, pokud na to ale přišla náhodou řeč, pak se tak stalo s křížkem po funuse (diplomaticky řečeno).
Rozpočty českých ozbrojených sil (armáda, policie, hasiči) slouží již léta jako finanční rezerva k látání děr státního rozpočtu. A třeba ten ministerstva obrany nedává pražádnou šanci na rozvoj armády v nejbližších pěti letech.
Česká generalita již léta poslušně činí, co jí politici nařizují: pravidelně snižuje počty vojska a v nouzi nejvyšší propouští kvalifikované vojáky. Úkoly, které před armádu stavěly minulé vlády a jež mimochodem vyplývají i z našich závazků k NATO, jsou šité na míru 27 000 vojákům. Vojsko jich má ale kvůli škrtům o šest tisíc méně.
Při vědomí toho, co se dnes děje na Ukrajině, je proto možné říci – "ohromujících" 21 000.
Shrňme to: Nebývalého podfinancování armády, policie a hasičů jsme svědky v době, kdy náš "téměř soused" Ukrajina vyhlásil mobilizaci všem svým vojenským záložníkům, ruská armáda obsadila ukrajinský Krym a premiér této země Arsenij Jaceňuk označuje počínání Ruska za vyhlášení války.
Ukrajina se podle něj nachází na pokraji katastrofy. A aby toho nebylo málo, velitel ukrajinského námořnictva Denys Berezovský dezertoval na stranu proruského Krymu, v jehož sevastopolském přístavu kotví ruská Černomořská flotila. Co z toho může pro Česko vzejít? Stáváme se snad "ovcemi", které snadno zakousne kdejaká "šelma"?
Jsme už černými pasažéry v NATO?
Vstup Česka do NATO přivedl v roce 1999 většinu tuzemských politiků k přesvědčení, že výdaje na obranu lze bez omezení a trestu škrtat, protože "aliance nás přece vždy ochrání". Z původního slibu Česka dvou procent HDP na obranu tak zbylo pouhé procento a Česko nemá daleko k černému pasažéru v alianci.
V zájmu spravedlnosti budiž řečeno, že Maďarsko jím už dávno je a Slovensko – bezprostřední soused hroutící se Ukrajiny – je k "černé jízdě" na nejlepší cestě. Ostatně i proto sílí v USA diskuse, že se mohou bez NATO, jehož státy neinvestují do svých armád (kromě toho, že se nejsou schopny dohodnout na společných - zjevně efektivnějších - obranných projektech) klidně obejít.
Všechny významné vojenské operace "alianční Evropy" se ostatně od pádu železné opony neobešly bez logistického, leteckého či přímého zapojení USA. Jinak by jednoduše zkrachovaly. Jak by asi dnes vypadal například Balkán, pokud by se do operace IFOR a SFOR nezapojili Američané? Velmi pravděpodobně by se tam ještě dnes válčilo. A ruský prezident Vladimír Putin se svým generálním štábem tohle vše moc dobře ví.
I bývalý náčelník českého generálního štábu Jiří Šedivý připomíná, že mizerný rozpočet na obranu se netýká v Evropě ani zdaleka jen Česka. "Zato zde hrajeme suverénní prim ve fatálním podceňování válečných krizí v našem okolí. V budoucnu na to můžeme šeredně doplatit. Alespoň v tomhle nám snad krize na Ukrajině může otevřít oči," říká Šedivý.
Fakt, že jsme několik let vysílali několik stovek vojáků do Afghánistánu, podle generála nic neznamená. Zahraniční mise nepovažuje za měřítko obranyschopnosti země. I proto říká: "Mezi českými politiky převládla falešná a nebezpečná představa, že vysíláním vojáků do misí dokazují světu, jak skvělou armádu máme."
"Už dlouho přesunujeme prostředky na obranu do sociálních (jakkoliv důležitých) sfér. Musí to mít ale svou míru a tahle míra byla už dávno překročena. Ozbrojené síly se staly pro politiky kasičkou na doplňování rozpočtu, kde jen se jim to hodí. V tomhle směru jsme také - na rozdíl od Polska - na mezinárodním poli ztratili význam a jeho respekt," připomíná generál Šedivý.
K čemu je mrtvému zimník?
Svou pravdu nepochybně mají ministři financí, když se brání dalšímu zadlužování státní kasy anebo poukazují na význam investic do školství, vědy či zdravotnictví (jakkoliv jsou i tyto oblasti podfinancovány). Avšak při pohledu na gradující rusko-ukrajinský konflikt se nelze zbavit ještě jednoho dojmu.
České vlády zadělaly soustavným škrtáním rozpočtů svým ozbrojeným silám na zvláštní situaci: český dluh sice neroste i kvůli škrtům v ozbrojených silách nijak dramaticky, avšak v případě válečné krize na Ukrajině nám to může být - pokud se vymkne kontrole - platné jako mrtvému zimník.
Soustavná kanibalizace českých ozbrojených sil dospěla před časem v armádě tak daleko, že generální štáb nabral sice nové vojáky a vycvičil je, ovšem den před odesláním k bojovým útvarům jim oznámil, aby se z úsporných důvodů vrátili do civilu.
Na stavu zoufale podfinancované armády nemění nic ani existence několika špičkově vycvičených jednotek, jimiž se čeští politici tak rádi chlubí. Šéf generálního štábu Petr Pavel při nástupu do funkce sice prohlásil, že pokud klesne rozpočet armády pod únosnou mez, tak odmítne velet nefunkční armádě, jen on sám ale ví, jak daleko ji k tomu v situaci, kdy se vojákům nedostává spodní prádlo či polní uniformy, ještě chybí.
Stále palčivější se proto stává následující otázka: proč by se měla aliance přetrhnout - když už by na to došlo - v pomoci státu, který na svou obranu téměř rezignuje. Spojené státy či Velká Británie nebudou ochotny být za věčné hlupáky při tahání horkých kaštanů z ohně za své "lakotné" spojence. I NATO mimochodem funguje na principu: ubraň se především sám, a když už na to nebudeš mít síly, my ti jako tví spojenci pomůžeme.
Jan Gazdík
