Rekonstrukce – Shodou okolností to bude za pět dní přesně osm let, co Václav Klaus změnil osud mladého právníka Petra Langera, svého času asi nejznámějšího soudního čekatele v republice. Už bychom na něj skoro zapomněli, ale článek 4 v žalobě za velezradu nám ho znovu do paměti vrátil.
Bylo to právě 11. března 2005, kdy nyní končící a Senátem žalovaný prezident vyřadil čtyřiadvacet mladých právníků ze seznamu 55 kandidátů na soudce.
Odmítl je jmenovat kvůli nízkému věku, i když žádný zákon věkovou hranici na jmenování soudcem neurčuje a stanoví jen podmínky, které musí soudní čekatel splnit, aby mohl obléknout soudcovský talár. Petr Langer je naplnil nejlépe ze všech, a přece se nikdy soudcem nestal. A to ani poté, co podal proti svému odmítnutí žalobu, díky níž nařídil jeho jmenování prezidentovi soud.
„Samozřejmě situaci sleduji, protože sleduji politiku obecně,“ říká dnes, ale do posuzování senátorské žaloby se mu nechce. „Jestli je to velezrada, nebo ne, k tomu bych se nerad vyjadřoval. Nejsem odborník na ústavní právo a navíc by můj názor mohl být subjektivně zkreslen,“ dodává s tím, že svého rozhodnutí pustit se s hlavou státu do soudní pře nelituje. „Udělal bych to znovu.“
Právník, který se po Klasově odmítnutí vydal na advokátskou dráhu, přesto i po letech přiznává, že práva šel studovat zejména kvůli tomu, že chtěl být soudcem, a vše tomu podřadil.
Poté, co jej prezident odmítl i na druhý pokus (Langer byl zařazen znovu mezi kandidáty, jejichž jména byla předložena Klausovi v říjnu 2005), odešel do zahraničí.
Nejprve dostal stipendium na studium práv v Řezně, díky dalšímu stipendiu pokračoval na ministerstvu spravedlnosti v Mnichově. Jako stážista pak působil na všech stupních soudní soustavy v Bavorsku.
Po Německu pokračoval ve studiích v nizozemském Haagu u Eurojustu spadajícího pod Evropskou unii, který se angažuje v oblasti vyšetřování a stíhání závažné přeshraniční kriminality a organizovaného zločinu.
Stále však věřil, že se časy změní, než ho v zahraničí zastihl přímý přenos z prezidentské volby v roce 2008, kdy Václav Klaus obhájil prezidentskou funkci. „Tam už mi bylo jasné, že musím odejít z justice, protože čekatelovat dalších pět let se mi opravdu nechtělo,“ vzpomíná právník.
Ještě před návratem do Česka se proto pokusil kandidovat na děkana Právnické fakulty v Olomouci, kandidaturu ale kvůli sporům na fakultě stáhl. A po návratu z ciziny se místo vysněného soudnictví pustil do advokacie. Spolu s dalšími dvěma právničkami působí v ostravské advokátní kanceláři Vargová, Vartová a Langer.
Advokátem je Petr Langer od srpna roku 2008, v červnu (čtyři měsíce po Klausově zmiňovaném znovuzvolení) soudy s konečnou platností rozhodly, že ho prezident musí soudcem jmenovat.
„Věnuji se generální praxi, tedy od občanského a obchodního práva přes trestní, pracovní, rodinné,“ líčí svůj profesní záběr. „Nezastupuji prominenty, jako politiky,“ dodává s tím, že o konkrétních případech by raději pomlčel.
Petr Langer přiznává, že po pěti letech advokátní praxe by bylo rozhodování, zda se vrátit k vysněnému soudcovskému taláru, komplikovanější. „Máte tu klienty a z toho plynoucí závazky,“ říká. „Možný návrat k justici ale nevylučuji,“ nechává budoucnost otevřenou.
Cejch odmítnutého čekatele mu prý v advokátní praxi pomáhá. „Stává se, že mi říkají, že si mne podle jména našli na internetu.“
Martina Machová
Přesné znění článku 4 žaloby na Václava Klause:
"Prezident republiky po celou dobu trvání svého funkčního období, tedy ode dne 7. března 2008 do dne podání této ústavní žaloby nerozhodl s uvedením důvodů takového rozhodnutí o návrhu na jmenování JUDr. Petra Langera, Ph.D. soudcem, i když mu uložil tak učinit ve lhůtě šesti měsíců Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 15. června 2007, čj. 5 Ca 127/2006 – 122, který nabyl právní moci dne 17. července 2007 a který byl po zamítnuté kasační stížnosti prezidenta republiky shledán zákonným a správným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. května 2008 čj. 4 Ans 9/2007 – 197, jenž nabyl právní moci dne 13. června 2008, čímž hrubě znevážil autoritu soudní moci ve státě, hrubě zpochybnil ochranu základních práv a svobod soudní mocí a povýšil zvůli a svévoli nad právo."
