Zahraničí - Rusko zařadilo zpětný chod a začalo postupně snižovat import zahraničních zbraní a techniky. Nakupovat v cizině se nově má jen pro „inspiraci“.
Koncem ledna velitel ruských pozemních vojsk Vladimir Čirkin oznámil, že armáda nebude uzavírat novou smlouvu na nákup italských obrněných vozů Iveco LMV.
Moskva sice převezme 1775 obrněnců, které ve společném podniku s italskou automobilkou vyrábí pod názvem Rys ve Voroněži. Další obrněné automobily, které v minulých letech zakoupila rovněž třeba česká armáda, však do výzbroje nezařadí.
Ruské ozbrojené síly současně odmítly zakoupit bojová vozidla pěchoty italské výroby B1 Centauro, která v loňském roce byla testována na podmoskevském polygonu Kubinka.
Jak sdělil Insideru Anatolij Cyganok, ředitel ruského Centra pro vojenské plánování, Rusko přehodnotí import vojenské techniky a výzbroje, neboť jsou nejen zastaralé, ale často neodpovídají požadavkům armády.
„Ruská armáda má i nadále zájem na nákupu ze zahraničí, ale nikoliv v současné podobě. Rusko totiž nakupovalo techniku, která se nehodila do ruských podmínek. To je třeba případ obrněnců IVECO,“ vysvětluje expert.
Podle jeho slov ruský resort obrany bude od obřích zakázek přecházet na nákup jednotlivých kusů. Ruští zbrojaři je poté mají využít ke zlepšení vlastních technologií.
„Import bude konkrétní a bude se více zaměřovat na získání nejmodernějších technologií. Rusko se vydá cestou Číny, která v zahraničí nakupuje techniku a potom ji použije ke zlepšení vlastní zbrojní produkce,“ myslí si Cyganok.
Právě ve spojitosti s vozy IVECO si ruští zbrojaři stěžovali, že některé klíčové komponenty, jako je třeba keramické pancéřování, byly vyráběny v zahraničí a k technologiím neměli přístup.
Po kavkazském konfliktu v srpnu 2008, který ukázal značné nedostatky ruské armády, zahájilo velení širokou modernizaci. Ozbrojené síly se měly změnit od samého základu. Novou podobu dostala nejen uniforma, ale především organizace a financování.
Jedním z doslova revolučních kroků byl rovněž import zahraniční vojenské techniky a zbraní. Jeho zastáncem byl bývalý ministr obrany Anatolij Serdjukov, který, jak tvrdí ruští experti, chtěl tímto způsobem omezit vliv tuzemské zbrojní lobby.
Serdjukov byl nespokojen s tím, že ruští zbrojaři prodávají armádě morálně zastaralé a často nepotřebné zbraně. Východiskem z této situace měl být právě nákup moderních zbraní ze zahraničí. Zároveň zbraně ze zahraničí měly posloužit „inspirací“ pro ruské zbrojovky.
Symbolem nové Serdjukovy politiky byl nákup francouzských vrtulníkových výsadkových plavidel třídy Mistral. V červnu 2011 Moskva podepsala s Paříží smlouvu na nákup dvou lodí za 1,2 miliardy eur. Do výzbroje námořnictva by měly být zařazeny v roce 2014. Další dva Mistraly by měly být poté postaveny v ruských loděnicích.
Loni začátkem listopadu však byl Serdjukov donucen opustit post šéfa obranného resortu, nečekaně ho nahradil někdejší ministr pro mimořádné situace Sergej Šojgu. Pod jeho vedením ruská armáda pokračuje ve zlepšení svého stavu – vojáci se třeba už nebudou muset mýt v parní lázni a do kasáren dostanou sprchy –, ovšem import ze zahraničí je postupně přehodnocován.
V posledních letech mezi klíčové partnery Ruska v importu vojenské techniky a výzbroje patří evropské členské státy Severoatlantické aliance – Francie, Itálie, Španělsko nebo Německo. A také Izrael a Rakousko.
Jiří Just, Moskva
