V rozhovoru pro Insider se guvernér ČNB Miroslav Singer (na jiném místě v tomto vydání deníku) obšírněji vyjádřil k zárukám, které centrální banka žádá po chystané bankovní unii. Ta je totiž podle něj v navrhované podobě „zcela nepřijatelná“, protože by „umožnila i bez našeho souhlasu transferovat například aktiva a vklady bank existujících v České republice, či naopak do bank vkládat rizika odjinud.“
Přečtěte si guvernérův názor na otázku, co konkrétně se musí na plánech bankovní unie změnit, aby se pozice ČNB vůči ní změnila?
Musím začít trochu šířeji. Projekt bankovní unie je primárně projektem směřujícím k vytvoření takových rozhodovacích institucí a mechanismů, které umožní z centra kontrolovat a koordinovat dohled, regulaci ve smyslu vytváření pravidel, krizové řízení finančního sektoru, vznik a zánik finančních institucí a další významné aspekty fungování finančního systému eurozóny. V určitém smyslu má nahradit neochotu voličů zemí eurozóny akceptovat vznik fiskálního systému, jenž by na rizika a problémy vzniklé mj. ve finančních soustavách jednotlivých zemí mohl reagovat transfery odpovídajících prostředků tím, že k takovým transferům dojde přesuny aktiv a rizik ve finančních systémech a fondech vytvořených v rámci eurozóny a EU. Jako takový je trhem vnímán jako významná změna, jež reaguje na to, že za jednu z hlavních příčin problémů eurozóny je považováno to, že taková centra zatím buď neexistují, nebo nemají dostatečné pravomoci. Z praktického hlediska tedy mj. posiluje schopnost eurozóny se koordinovat z centra, a to i v rámci Evropské unie, jinak by ani neměl smysl.
Právní pilíře bankovní unie
Z legislativního hlediska je tento projekt založen na několika pilířích: 1. na společných pravidlech (především státy EU už akceptovaný a právě přijímaný balík známý pod záhadnou zkratkou CRD IV), 2. na společném dohledu nad finančními systémy eurozóny, který má vzniknout v ECB, 3. na společných pravidlech krizového řízení a 4. na společných pravidlech vzniku a zániku finančních institucí – vše se zatím týká především bank jako nejsilnějšího finančního sektoru v eurozóně.
To, na co se ptáte, se pak týká právě projednávaného balíku ohledně dohledu v ECB, který byl předsunut návrhům komise k bodům 2. a 3., kde návrhy již dávno existují. Podoba těchto návrhů je přitom pro ČNB zcela nepřijatelná, neboť by umožnila i bez našeho souhlasu transferovat nikoliv vlastní hodnotu jednotlivých bank (v případě jejich prodejů a změny vlastnictví či struktury jsme naopak historicky v rámci EU poměrně velmi liberální), ale např. aktiva a vklady bank existujících v České republice, či naopak do bank vkládat rizika odjinud.
Není naším úmyslem projekt bankovní unie v rámci eurozóny blokovat, pouze vycházíme z toho, že potřebuje-li eurozóna získat schopnost koordinovat z jednoho centra přesuny rizik a aktiv zmíněné v předchozích odstavcích, tuto schopnost ostatní měnové zóny (jako je například korunová měnová „zóna“ v ČR) existující v rámci EU už dávno mají, neb existují v rámci jednotlivých států. To je jedním z důvodů jejich vyšší stability v současné krizi. A naopak potenciální schopnost eurozóny na základě rozhodnutí primárně pro eurozónu existujících center či center EU, která bude lépe koordinovaná eurozóna de facto ovládat, k nim přesouvat rizika z eurozóny či přesouvat do eurozóny aktiva z jejich finančních systémů, je může destabilizovat, a tím přesunout náklady na jejich daňové poplatníky.
Přesuny aktiv a rizik ani v budoucnu
Proto mj. požadujeme změny v návrhu hlasovacího systému v evropské bankovní autoritě, jež doprovází návrh na předání dohledových pravomocí v rámci bankovních soustav zemí eurozóny do ECB. Dále požadujeme ujištění, že ani budoucí legislativní návrhy, které mohou být prohlasovány právě zeměmi eurozóny, neumožní výše zmíněné transfery aktiv a rizik v běžných či v krizových situacích z finančních institucí nebo fondů vzniklých k jejich zajištění (například z fondu pojištění vkladů), inkorporovaných v zemích EU vně eurozóny bez souhlasu jejich vlastních autorit. A nakonec chceme mít možnost zasahovat do procesu přeměn bank na pobočky (čímž dochází de facto ke ztrátě většiny dohledových pravomocí země, kde pobočka sídlí).
Výše uvedenými požadavky smysl bankovní unie pro eurozónu nijak neomezujeme ani nenarušujeme. Ale abych skončil pozitivně, rád bych upozornil, že dochází i k jiným změnám týkajícím se finančního systému EU, v současnosti třeba podporujeme přijetí výše zmíněných společných pravidel pro jednotný finanční trh celé EU.
