Komentář – Možností platit pomocí mobilů je čím dál tím více, a také se čím dál tím více používají. Dnes už to jsou i různé platební karty či celé elektronické peněženky, jakoby přímo zabudované v mobilu, a hlavně zprostředkované přímo jednotlivými bankami. I v tom smyslu, že platícího zákazníka „kasíruje“ přímo jeho finanční ústav.
Vedle toho ale stále fungují i tradiční telekomunikační řešení charakteristická tím, že peníze u nich „tečou“ přes telekomunikačního operátora. Ať již jde o tzv. prémiové SMS (PR SMS), či volání na některou z telefonních linek se zvýšenou tarifikací (tzv. audiotexových), platící zákazník – zde spíše tzv. účastník – vždy platí skrze svůj telefonní účet. Jinými slovy: tu částku, kterou zákazník platí skrze prémiovou SMS či skrze volání na linky se zvýšenou tarifikací, mu jeho operátor připíše k jeho účtu za poskytnuté telekomunikační služby a pak ji pochopitelně také chce zaplatit. A to i přes to, že je zde vlastně jen prostředníkem, nikoli poskytovatelem samotné služby, za kterou zákazník platí. Z inkasované částky si tak něco ponechá (a obvykle nikoli málo, klidně i polovinu) a zbytek přenechá tomu, kdo službu poskytl.
Problém je v tom, že při takovémto „zprostředkovaném“ modelu se za telekomunikačním operátorem může skrývat prakticky kdokoli. I někdo, kdo nemusí mít zrovna kalé úmysly a korektní chování. Samozřejmě zde platí zákony, ale i ty vytváří poměrně široký prostor, ve kterém se lze pohybovat. Pak záleží i na operátorovi, kde má svou pomyslnou laťku: co a jak bude tolerovat, co už ne a jak rychle a razantně zasáhne proti tomu, co už překračuje mantinely dané platnými zákony.
U nás je celý problém horší ještě o to, že zákazník dostává na jednom účtu (od svého telekomunikačního operátora) společně naúčtované dva druhy služeb: samotné telekomunikační služby (volání, běžné SMS atd.), které mu poskytl jeho operátor, a pak ony „jiné“ služby, které již nejsou telekomunikačními službami, jejichž poskytnutí mu jeho operátor pouze umožnil a jejichž zaplacení zprostředkoval (třeba právě skrze PR SMS).
Problém je v tom, že když dojde k nějakému sporu ohledně těchto „jiných“ služeb, nelze jej řešit s telekomunikačním operátorem, který si zde „myje ruce“ a staví se do role pouhého prostředníka, ale je nutné je řešit s úplně jiným subjektem. A prvním problémem může být již pouhé zjištění, o koho se jedná a zda a kde ho lze kontaktovat. Souvisejícím problémem je to, že zákazník nemůže rozporovaný účet jakkoli „roztrhnout vejpůl“ a zaplatit jen tu jeho část, která není předmětem sporu.
Problémů kolem služeb placených skrze prémiové SMS či linky se zvýšenou tarifikací je přitom v praxi více než dost, a to nejenom u nás. Třeba v USA si v loňském roce spočítali, že až 60 % celkového objemu prémiových služeb bylo zneužito k podvodům a neoprávněným operacím. A to už bylo moc i na tamní operátory, kteří se sami rozhodli skoncovat s nejproblematičtějšími variantami prémiových SMS.
U nás, kde je situace horší o výše popisovaný problém s řešením sporů, zatím nic nenasvědčuje podobnému přístupu ze strany operátorů. Ti argumentují tím, že řada lidí běžně používá služby placené přes prémiové SMS (například jako tzv. SMS jízdenky), nemá s tím problém, a jejich ukončení by naopak nesli velmi nelibě. A apelují na ty, kteří se prémiových SMS a jejich zneužití bojí, aby si je nechali zablokovat.
No, jsou to racionální argumenty. Ona vůbec celá situace nikdy nebude černobílá. Vždy asi budou existovat rozumné důvody pro zachování prémiových SMS a jimi placených služeb, stejně jako pádné důvody, proč je zakázat. Za této situace by pak mohlo pomoci i jakési obrácení principu: proč si je mají ti, kteří podobné služby používat nechtějí, sami zablokovat? Proč to raději neudělat opačně: nechť si je aktivují ti, kteří tyto služby chtějí používat. Protože v tomto případě lze spíše očekávat, že vědí, co dělají, a dokážou se také lépe vyvarovat nějakého zneužití.
Dosavadní princip naráží na to, že ne každý si musí včas uvědomit, že musí podniknout nějaký proaktivní krok (zablokovat si PR SMS a audiotexové služby). Problém ale může být i v tom, že tyto blokující služby nemusí být dostatečně „jemné“ – tak aby umožňovaly selektivní blokaci a ponechaly možnost používat jen ty služby, které zákazník skutečně chce. Tedy třeba jen placení za SMS jízdenky.
V našich zeměpisných šířkách by ale bylo velkým přínosem už jen to, kdyby se vyřešil onen problém s odděleným řešením sporů týkajících se služeb účtovaných na jednom společném účtu. Protože i to je další kapka, která jinak zbytečně přilévá olej do ohně. Ale ani zde to zatím nevypadá na nějakou snahu problém řešit.
Jiří Peterka
