Zahraničí - Dříve nebo později to muselo přijít. Akce syrských vládních jednotek ve městech, kde má velké sympatie opozice proti režimu prezidenta Bašára Asada, vyústila v sobotu v masakr nejméně 116 civilistů ve městě Húlá.
Svět obletěly záběry mrtvých dětí, protože mezi oběťmi jich bylo nejméně čtyřicet. Syrské vládní síly útočí denně na obytné čtvrti ve snaze zlomit odpor proti režimu, podobným krveprolitím se ale snaží vyhnout v přesvědčení, že svět i Syřany doma by to mohlo proti Asadovi ještě více sjednotit.
Bývalý příslušník speciálních jednotek Afák Ahmad, který zběhl a uprchl do zahraničí, řekl v pořadu britské televizní stanice Channel Four, že od nadřízených měli jeho vojáci nařízenou "kvótu na denní počet mrtvých". "Někdy to bylo patnáct, dvacet, jindy třicet lidí," vypověděl dezertér.
Brutální útok v Húlá se ale může stát obratem ve čtrnáct měsíců trvajícím konfliktu. Zabíjení odsoudila i Čína a také největší syrští spojenci, Rusko a Írán, protože toto už lze těžko s nějakým argumentem hájit. Byť Rusové řekli, že se vše musí řádně vyšetřit a že za násilí mohou obě strany.
Opoziční aktivisté tvrdí, že přímo v Sýrii se situace mění. Jestliže na počátku povstání měl Asad stále dost přívrženců a mnoho lidí se bálo revolučního chaosu a překotných změn, násilí vojáků věrných prezidentovi i u dříve nerozhodnutých nebo apatických Syřanů posiluje hněv vůči režimu.
Základna prezidentových věrných se ztenčuje a u moci už se drží jen tanky a děly loajálních elitních jednotek, kterým velí prezidentův bratr Máhir. Podle nových svědectví je to právě on, kdo nařizuje palbu do civilistů a neozbrojených demonstrantů. Režim doufal, že mučením zadržených odpůrců a střelbou ostrými náboji do protestujících vytvoří hradbu strachu, přes kterou Syřané nepůjdou. Ale vypadá to, že tato kalkulace nevyšla...
I v zahraničí probíhá vývoj, který je pro režim alarmující. Egyptské Muslimské bratrstvo, které jasně vyhrálo v nejlidnatější arabské zemi, vyzvalo svět ke svržení režimu a syrskou vládu označilo za „horší než Čingischánovu“. Mezi Araby je Asad už v totální izolaci, z přátel mu zbylo jen libanonské hnutí Hizballáh.
V USA zase prezidentský kandidát opozičních republikánů Mitt Romney vyzval k vyzbrojení syrské opozice. To může uvolnit Baracku Obamovi ruce k radikálnějšímu kurzu vůči Asadovi ještě před listopadovými volbami. Obama se totiž nechtěl více angažovat v Sýrii kvůli tomu, že podobná akce by mohla poškodit jeho šance na znovuzvolení, nebyla by mezi Američany populární a republikáni by toho mohli politicky využít. Teď, když přitvrdili i republikáni, může i Obama...
Klíčový bude postoj Ruska. Dojde-li Kreml k závěru, že Asadova pozice už je beznadějná, může jeho odchod urychlit a pokusit se zachovat alespoň část struktur režimu, který je - či byl - posledním opravdu velkým spojencem Moskvy na Blízkém východě.
