Glosa – Mapa zemí platících eurem by vypadala docela jinak, pokud by eurozóna měla vzniknout nyní, a ne před patnácti lety.

Už ani nejsilnější země, evropské měnové jádro, neplní všechna maastrichtská kritéria, jak se to bude vyžadovat po Litvě, která klepe na dveře klubu států platících společnou měnou.

Čistě mechanickým přístupem lze říci, že maastrichtských kritérií je v zásadě pět. Dvě z nich jsou ale nejznámější:

a)      Veřejný dluh do 60 % HDP.

Tuto podmínku by podle údajů Eurostatu ke konci třetího čtvrtletí loňského roku splnilo jen sedm ze současných osmnácti států eurozóny (viz graf nahoře), pokud právo účasti přiznáme i Chorvatsku a Slovinsku, které jsou „těsně nad“. Vyhovující známku by si přitom neodneslo ani Německo, ani Francie nebo Itálie, tedy žádná velká ekonomika.

b)     Vládní deficit do 3 % HDP.

Vidíme podobný obrázek (viz druhý graf, zařazený samostatně v tomto vydání). Podmínku ke konci roku 2012 splňovalo jen osm států eurozóny, přimhouříme-li oči nad drobným přesahem u Lotyšska a Malty. Ale na rozdíl od předešlého kritéria vidíme větší rozdíly u velkých zemí; například Německo vykazuje mírný přebytek, ale Francie hranici Maastrichtu přesahuje.

V obou případech nelze přehlédnout, že průměry za celou eurozónu jsou již za maastrichtskými limity. Nic to však nebude měnit na přístupu k nováčkům, a chce-li Litva platit eurem od 1. ledna 2015, musí všechny podmínky splnit.

PETR HLINOMAZ