Zahraničí – Rusko má nového politického vězně číslo jedna. A nic na tom nemění fakt, že ho dnes soud nechal propustit z vazby.
Po padlém oligarchovi Michailu Chodorkovském, který bude v roce 2014 po devíti letech propuštěn z karelského vězení, titul přebírá populární opoziční předák Alexej Navalnyj.
Jak už víte, sedmatřicetiletého Navalného poslal soud na 5 let do vězení za zpronevěru 16 milionů rublů. Té se měl dopustit v roce 2009, když, coby poradce gubernátora Kirovské oblasti, okradl lesnický podnik Kirovles o 10 tisíc metrů krychlových dřeva.
V Rusku se nicméně nahlas mluví o tom, že Navalného případ má – podobně jako oba dva procesy s Chodorkovským – politické pozadí. Aktivní bojovník s korupcí a ambiciózní lídr, který stál v čele protivládního hnutí, leží ruskému režimu až příliš (a příliš dlouho) v žaludku.
Podobně jako kdysi nejbohatší Rus Chodorkovskij, který si dovolil veřejně se přít se samotným Vladimirem Vladimirovičem.
Vtipy o tom, že Chodorkovskij ukradl všechnu ruskou ropu a Navalnyj všechno dřevo, kolují po Rusku už dlouho.
Navalnyj si svou aktivitou znepřátelil hlavně Alexandra Bastrykina, šéfa Vyšetřovacího výboru (ruské obdoby FBI) a blízkého přítele Vladimira Putina. Bastrykin přesně před rokem, 5. července 2012, požadoval, aby jeho podřízení dovedli – několikrát oficiálně odložený – případ Kirovlesu do konce. A to za jakoukoliv cenu.
Rok poté poslal kirovský soudce Sergej Blinov Alexeje Navalného skutečně do vězení. Stěží může jít o pouhou shodu náhod, jak bude nyní Moskva dozajista tvrdit. Osobní antipatie v ruské politice často rozhodují – navzdory logice i politickému selskému rozumu – o osudu politických protivníků.
I v případu Navalnyj logika chybí. Místo toho, aby ruský režim zajistil opozičnímu lídrovi jistou politickou smrt při zářijových volbách starosty Moskvy (pro opozičníka by počátkem července hlasovalo pouze 8 procent Moskvanů) a tím definitivně rozdrtil opoziční hnutí, Kreml z Navalného vytváří ikonu mezinárodního rozměru.
Podobně, jako ruští politici na svých zahraničních cestách lapali po dechu při vyslovení jména Chodorkovského, se jim teď budou rosit čela z Navalného.
„Navalnyj, který začal krádeží dřeva, se stane naším Nelsonem Mandelou, chápete? Samozřejmě, ne naším, ale Nelsonem Mandelou liberálního křídla. Bude symbolem boje proti zkorumpovanému režimu, který ho posadil za mříže,“ posteskl si v rozhovoru pro rádio Echo Moskvy ruský provládní novinář Maxim Ševčenko.
Navalnyj bude propuštěn v roce 2018, kdy se v Rusku konají prezidentské volby. Jeho osvobození během tradiční „korunovace“ předem vybraného kandidáta na pána celé Rusi (ať už jím bude počtvrté Putin, nebo jeho nástupce) může být impulsem pro masové protesty. A tedy i nepříjemný bolehlav pro Kreml.
Trest pro Navalného je přitom trestem také pro Putina. Dalších pět let, co opozičník stráví v pracovním táboře, bude muset ruský prezident vzdorovat nepříjemným otázkám od zahraničních kolegů a novinářů.
Putin bude znovu nervózním hlasem obhajovat rozhodnutí „nezávislého“ soudu, vymýšlet analogie s procesy v zahraničí, demagogicky žertovat a divit se, proč mu nikdo nevěří.
Dvacátého pátého října 2003 byl Michail Chodorkovskij zatčen v sibiřském Irkutsku. Osmnáctého července 2013 kirovský soud poslal Alexeje Navalného za mříže. Po deseti letech se v Rusku nic nezměnilo.
Z Moskvy Jiří Just
