Karel Hvížďala: Neměla by se zrušit celá ODS?

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
4. 4. 2013 13:15
Ani TOP 09 není schopná dlouho dominovat, píše ve svém komentáři Karel Hvíždala. Obě strany jsou na tom podobně: Nepočítáme-li v tomto roce šestasedmdesátiletého Karla Schwarzenberga, ani v jedné z nich není vidět ani slyšet jedna silná charismatická osobnost, která by vyzařovala originální vůli k moci. Všechny osobnosti jsou jen produkty aparátů (viz Petr Nečas, který působí jak vystrašený autista) či očividné nástroje lobbistických skupin (viz Martin Kuba, který zase spíše připomíná Hurvínka bez Spejbla).
Foto: Tomáš Kunc

Ani TOP 09 není schopná dlouho dominovat, píše ve svém komentáři Karel Hvíždala. Obě strany jsou na tom podobně: Nepočítáme-li v tomto roce šestasedmdesátiletého Karla Schwarzenberga, ani v jedné z nich není vidět ani slyšet jedna silná charismatická osobnost, která by vyzařovala originální vůli k moci. Všechny osobnosti jsou jen produkty aparátů (viz Petr Nečas, který působí jak vystrašený autista) či očividné nástroje lobbistických skupin (viz Martin Kuba, který zase spíše připomíná Hurvínka bez Spejbla).

...

Komentář - Poté, co výkonná rada Občanské demokratické strany zrušila v minulých týdnech oblastní sdružení v Praze 4, v Praze 12, v Praze-západ a po Velikonocích i ve Františkových Lázních, kdy i komunální politici začínají opuštět stranu, viz úspěšný starosta Michal Linhart z Janovic nad Úhlavou, a kdy jeden ze zakládajích členů ODS Miroslav Macek veřejně pro Týden prohlásil, že strana je nereformovatelná, úvodní otázka už nezní ani jako provokace.

A Macek dodal: „Je to začátek konce ODS,“ je třeba „ten dům postavit nový na zelené louce a z toho starého si vzít jen zdravé trámy“. Z toho je možné vyčíst, že v naší politické krajině dojde opět k cyklické výměně. Po dvou volebních periodách se k moci již s největší pravděpodobností dostane skutečně levice. A to za situace, kdy se Miroslavu Kalouskovi plní sen: TOP 09 se stává lídrem pravice, ODS se sama marginalizovala, její březnové preference se pohybují mezi osmi a devíti procenty a podobně tomu bylo i v posledních krajských volbách.

Jenže na jak dlouho bude na pravici TOP 09 dominovat? Obě strany jsou na tom totiž podobně: Nepočítáme-li v tomto roce šestasedmdesátiletého Karla Schwarzenberga, ani v jedné z nich není vidět ani slyšet jedna silná charismatická osobnost, která by vyzařovala originální vůli k moci. Všechny osobnosti jsou jen produkty aparátů (viz Petr Nečas, který působí jak vystrašený autista) či očividné nástroje lobbistických skupin (viz Martin Kuba, který zase spíše připomíná Hurvínka bez Spejbla). Václav Klaus si žádné nástupce nevychoval a ani je nikdy nehledal, naopak při odchodu zdůraznil, že on byl ten jediný svorník ve straně. Miloš Zeman byl na tom podobně a  nejspíš mu to rovněž vyhovovalo. Mohl zdůrazňovat svou mimořádnost, což využíval i v prezidentské kampani.

Výjimku jistě představuje bystrý a pohotový Miroslav Kalousek z TOP 09, původně člen KDU-ČSL, který sice nikdy nebyl z ničeho obviněn, ale přesto je jeho osobnost v podvědomí občanů svázána velmi pevně s obdobím tzv. špinavého souručenectví, které ODS právě v posledních měsících potápí. Nálepky, kterou dostal, se už nemůže zbavit a je svým způsobem už jen truchlivou figurou, která tu a tam ztratí kvůli té nálepce nervy. A byl to právě Kalousek, kdo, ač představitel pravice, před pár lety navrhl, že by jeho strana mohla vládnout se socialními demokraty za podpory komunistů. Na to jeho protivníci taky nezapomínají a vědí, že pro udržení se u moci je ochoten učinit cokoliv: je nevypočítatelný. Proto Kalouskova slova už nemohou mít nikdy velkou váhu: Je schopen slovní konstrukcí zdůvodnit cokoliv: kvazipolitologicky spolupráci s opozicí a jak jsme viděli naposled, kvaziprávním výkladem hájit i obejití ústavy premiérem v případě amnestie.

Sociální demokraté na tom ale nejsou ve vztahu ke korupčnímu prostředí zřejmě o moc lépe, jak dokazují případy Petra Wolfa či Davida Ratha nebo obvinění zastupitelů Libereckého kraje Zdeňka Bursy, Pavla Petráčka a Martina Seppa, kteří neoprávněně pobírali odměny v krajských firmách. ČSSD má jen výhodu v tom, že nenese přímou zodpovědnost za drastické škrty, zdražování, zavádění stále nových poplatků, vyhlášek a zvyšování daní atd., i když - kdyby byla u moci - nemohla by se chovat příliš odlišně, pokud by nechtěla přivést stát na buben. I obě jejich vůdčí figury nemají vizáž, hlas ani vystupování, které by magnetizovalo masu. Ale, jak napsal klasik: zvýší-li pravice daně, vždycky padne.

K devastaci politických stran u nás došlo tehdy, když stranám nestačily státní příspěvky, ze kterých by měly být financovány, a dovolily velkým polostátním firmám a různým podnikatelům, aby se předražovaly zakázky, nákupy ze zahraničí či neúměrně zvyšovaly náklady na reklamu, a z takto získaných peněz pak strany financovaly drahé kampaně před volbami.

A jak závislost politických stran na těchto podnikatelích a manažerech rostla, rostla i moc představitelů a majitelů těchto firem, kteří dnes mohou začasté stranám diktovat, co mají dělat, kdo má dostat jakou zakázku a jak mají vypadat zákony. To jsou ti, kterým se dnes říká eufemisticky kmotři: tedy mj. Pavel Dlouhý, Patrik Oulický, Roman Janoušek či Ivo Rittig.

Sám Miroslav Macek, který žije v moravském Zábřehu, na vlastní kůži zažil, jak toto souručenství funguje: Když zábřežské sdružení ODS, jehož byl Macek členem, bylo proti stavbě velké papírny, místní sdružení ODS bylo zrušeno a Macek byl de facto vyhozen z ODS.

S decentralizací, tedy vznikem krajů se silnými hejtmany, se situace stala ještě nepřehlednější: vzniklo mnoho mocenských center, se kterými si pražské centrály často nevědí rady. A místní a krajské organizace se zapouzdřily a nikoho mezi sebe nepouští, aby nebyla narušena těžko vybojovaná pozice, nebo se tak naopak děje uměle, aby byla narušena různými rychlonábory. To si zřejmě v poslední době uvědomil i Michal Hašek, který je nejenom hejtmanem Jihomoravského kraje, ale i předsedou Asociace krajů České republiky, a proto přestal bojovat o post šéfa sociálních demokratů s Bohuslavem Sobotkou. Došlo mu, že je vlastně mocnější.

Oběma velkým stranám se rovněž nevyplatilo, že si ochočily veřejnoprávní média a zpolitizovaly jejich rady: kdyby nechaly větší volnost Českému rozhlasu a zvláště České televizi, aby mohly více politiky kontrolovat, muselo by dojít rychleji i ke změnám ve vedení policie, státních zastupitelství a v justici a ODS by nejspíš bylo možné zachránit.

Naši politici zapomněli, co již věděl americký prezident Thomas Jefferson na začátku 19. století, když řekl: Kdybych si měl vybrat, jestli mám zrušit tisk, nebo vládu, zrušil bych vládu. První dodatek k ústavě, který začal fakticky platit v USA od roku 1800, médiím zaručoval svobodu a nezávislost na politických stranách. Ve Velké Británii tomu bylo ještě dřív: od roku 1695. My nejsme tak daleko ani v roce 2013, zaostáváme tedy o více než tři sta let a za to nesou velkou míru odpovědnosti oba poslední prezidenti Klaus i Zeman.

O vnitřní bezradnosti ODS nejlépe svědčí její záchranný program s názvem Agenda 2014: Je bohužel jen slepený ze starých nesplněných slibů a reakcí na urážlivé vyjádření stínového ministra financí za ČSSD Jana Mládka vůči živnostníkům (označil je za parazity). I když pro přesnost je třeba připomenout, že i výkonný šéf TOP 09 Miroslav Kalousek původně navrhoval omezení paušálů pro živnostníky, s odvoláním, že u sousedů jsou vyšší, ale pak řekl, že do konce funkčního období je nebude prosazovat. Nebyla to ale populistická reakce na slova pana Mládka: řekl to již v lednu. Asi mu došlo, že by tím odradil voliče z řad živnostníků, kteří již beztak utíkají od ODS: proti roku 2010 by tuto stranu volilo už jen asi 20 procent živnostníků, což je o polovinu méně než tehdy, připomenul Respekt.

Agendu 2014 je tedy možné číst i jako přiznání o úplné ideové vyprázdněnosti ODS.

Kdyby se Mládek nedopustil skandálního výroku, ODS by neměla čím své sliby inovovat, což je to nejsmutnější zjištění: je myšlenkově zcela vyhaslá a zvláště mladé a vzdělané ničím nemůže oslovit, což nejspíš povede k dalšímu poklesu preferencí. Zastavit tendenci je vždy těžší než ji zvyšovat či prohlubovat: důvody jsou často až iracionální, těžko uchopitelné, protože echo zprávy, že ODS je na odpis, skutečnost zvětšuje jako lupa.

A předvolební jeviště ODS s pološtíhlým autistou a Hurvínkem-kulivočkem v hlavních rolích, za nimiž všude vystrkují hlavy kmotři jako vodníci s červenými cylindry, kteří si zapalují doutníky pětitisícovkami, dodávají poslednímu dějství už jen estrádní štych. Chybí tam pouze Jiřina Bohdalová, která je ráda u každé frašky.

 
Mohlo by vás zajímat

Právě se děje

Další zprávy