Glosa – Legislativní plán vlády počítá s novou, přísnější právní úpravou fungování záložen. Vláda a ministr financí Andrej Babiš najdou v tomto ohledu jistě společnou řeč s guvernérem centrální banky Miroslav Singerem, neboť kampeličky jsou již delší dobu trnem v oku ČNB. Nakolik ale může být „odpor“ proti kampeličkám veden vyššími obavami z rizik a nakolik kvůli odstranění konkurence, nebo třeba úlevy bankovnímu dohledu?

Společným jmenovatelem jsou peníze

Na prvním místě to budou peníze. Za pád Metropolitního spořitelního družstva zaplatí Fond pojištění vkladů (FPV) tolik, kolik se vyplácelo, když došlo ke krachu Union banky (očekává se až 12 mld. korun). Vláda i ČNB se mohou logicky bránit zárukám za vklady v kampeličkách a případným budoucím výdajům. Názorovou podporu nepochybně najdou i u komerčních bank, neboť z jejich peněz se FPV plní.

Stejný metr všem?

Rizikovost kampeliček je větší, neboť s menšími prostředky jsou schopny vytvořit jen omezené portfolio úvěrů, tedy méně rozptýlit riziko nesplacení. Myšlenka ČNB snížit z těchto důvodů míru ručení vkladů v záložnách je ve své podstatě docela racionální (pokud nenarazíme na unijní legislativu). Platilo by to ale jen potud, pokud by se rozhodnutí neomezilo pouze na záložny, ale dotklo se i všech bank. I ony představují z pohledu bezpečnosti vkladatele různá a nenulová rizika. Na českém bankovním trhu působí 45 různých bank (včetně poboček zahraničních bank; viz grafy) a jen u velké trojky (Komerční banka, Česká spořitelna a ČSOB) lze předpokládat s malými rozdíly nejbezpečnější úložky (a tudíž i nejnižší úročení).

Prostor na trhu?

Segment družstevních záložen není početný, čítá 13 záložen. Objem aktiv je zhruba setinou toho, čím disponují banky. Nicméně s počtem členů mezi 66 a 67 tisíci nejde o takové drobky, jak by se zdálo. Například Komerční banka obsluhuje necelých 1,6 milionu klientů, a vkladatelé záložen tak představují 4 % její klientely. To není nezajímavé při současné nasycenosti trhu.

Úspory v nákladech dohledu?

Vymazání kampeliček z mapy českého finančního sektoru by znamenalo úbytek subjektů dozorovaných ČNB o 13. To není v porovnání s celkovým počtem dozorovaných institucí (538) mnoho. Náročnost dohledu bank a záložen je ale větší než např. u investičních fondů.

Současná situace záložen není nijak růžová. Pro někoho může mít ale také pozitivní rozměr. Je to příležitost pro některé investory, aby vstupem do záložny a její přeměnou na komerční banku rychleji a relativně snáze mohli vstoupit na bankovní trh.

Petr Hlinomaz