Majetek dramaticky narůstat nemusí, přesto vliv ve společnosti může takřka skokově růst, pokud úspěšně vstoupíte do politiky a stanete se velkým vlastníkem mediálních společností. Důkazem toho je Andrej Babiš (Agrofert).

Počet zmínek jeho jména ve zprávách ČTK, které mohou sloužit jako určitá indikace osobního významu, je dvakrát až třikrát vyšší než u doposud „populárních“ jmen, jakými jsou Petr Kellner nebo Zdeněk Bakala. Asi to nikoho nepřekvapí při úspěchu Babišova hnutí ANO v parlamentních volbách a prakticky jistém vstupu do nové vlády.

Andrej Babiš takto o hodně předběhl všechny ostatní.

Bude se zdát možná neuvěřitelné, že mediální „outsider“ Pavel Tykač se zhruba čtyřiceti zmínkami v loňských zprávách ČTK by se podle takovéhoto kritéria umístil na prvním místě. Výčet jeho počinů v roce 2013 je také nemalý, ale to, co jej odlišuje od ostatních, je hypotetický poměr dosaženého výsledku a vynaložených nákladů v jakékoliv podobě.

Zalistujeme-li seznamem toho, co se Tykačovi povedlo v minulém roce, pak zjistíme, že jde povětšinou o výsledky sporů nebo obchodního tlaku, které postupně dozrály v Tykačův prospěch, aniž by na ně musel vynakládat nějaké další velké úsilí (tím nehodnotíme oprávněnost nebo neoprávněnost jeho postojů).

Ostatní finančníci museli zaplatit mnohem více za rozšíření svého impéria a zvyšování zisků. Nebo se jejich úspěch odvíjel od výběru zisků z jejich předchozích nemalých finančních investic (v případě Zdeňka Bakaly lze hovořit spíše o ztrátách).

I když jsou naše vývody dosti subjektivní, mohou snad ukazovat, že peníze mohou být jen jedním z nástrojů úspěchu, ne však tím postačujícím. (Konkrétní údaje a čísla najdete ve dvou tabulkách v tomto vydání.)

PETR HLINOMAZ