Čtení na víkend - Muži, kteří se rozhodli spojit svůj život s Al-Káidou, si obvykle vybírají ta nejnehostinnější, nejpustější a nejméně přístupná místa, aby se schovali před pronásledovateli.
Východní Afghánistán, vnitrozemí Jemenu, Somálsko. A obrovské území, které se rozkládá v srdci Sahary mezi Mauritánií, Mali, Alžírskem, Nigerem a Libyí.
Dlouho to nikdo nebral moc vážně, pouze se vědělo, že cosi jako Al-Káida islámského Maghrebu v tomto bohem zapomenutém koutu planety existuje, unáší a zabíjí.
Teď se valí světem vlna obav, že z Mali bude nový Afghánistán z dob Tálibánu a Al-Káidy, nová globální základna teroristů. Francie bombarduje Mali, alžírská armáda nasadila tanky a vrtulníky proti únoscům cizinců.
Jedno jméno si bude dobré zapamatovat, protože pokud má mít Usáma bin Ládin jednou nástupce, který bude mít pro jeho obdivovatele charisma, pak je vážným kandidátem hlavní organizátor a vůdce středečního přepadení na jihu Alžírska.
Jednooký Muchtar Belmuchtár (na snímku). Jeden v nejvýraznějších vůdců Al-Káidy v Africe. Jedenačtyřicetiletý Alžířan z města Gardáia ve středním Alžírsku přišel o jedno oko, když jako velmi mladý stihl v Afghánistánu v řadách mezinárodních muslimských dobrovolníků bojovat se sovětskou armádou.
Jelikož Sověti se stáhli z Afghánistánu v roce 1989, bylo mu kolem šestnácti sedmnácti let.
V kariéře pokračoval v devadesátých letech doma. Když alžírská armáda v roce 1992 zrušila výsledky voleb, ve kterých zvítězila Islámská fronta spásy, radikálové sáhli v boji proti vojenskému režimu po zbraních.
Belmuchtár se přidal k nejfanatičtějším z nich, Ozbrojené islámské skupině (GIA). Ta nemilosrdně vraždila nejen policisty a lidi spojené s režimem, ale i cizince, nezahalené ženy, pak také celé vesnice.
Později se etabloval jako jedna z nejdůležitějších tváří Al-Káidy v Africe s velmi širokým akčním rádiem. Jeho muži „operují“ na neuvěřitelně velkém prostoru. Od atlantického pobřeží Mauritánie, kde před časem stříleli na izraelské velvyslanectví, až po tisíce kilometrů vzdálený Niger.
Pak vyšla šťastná hvězda
Šťastná hvězda vyšla Belmuchtárovi a jemu podobným v roce 2011. Islamisté z celé Afriky se během povstání Libyjců proti Muammaru Kaddáfímu dostali k opuštěným, nehlídaným skladům zbraní, takže jejich síla mnohonásobně vzrostla. Teď mají i protiletadlové zbraně a nebyl pro ně problém zmocnit se více než poloviny Mali proti místní slaboučké armádě.
Nezaměstnanost a chudoba přivádí do řad Al-Káidy a jejích skupin nové a nové rekruty, kteří aspoň mohou žít pro nějaký cíl a s nějakou perspektivou.
Podobností s Afghánistánem před 11. zářím 2001 je vícero. Vůdcem Tálibánu byl také jednooký muž, Muhammad Umar. I on přišel o oko ve válce se Sověty.
Pod jeho vedením vyrostl Tálibán tak, že se dostal ke skladům pákistánských zbraní a verboval do svých řad mladíky, kteří vyrůstali v nejnuznějších podmínkách afghánských uprchlických táborů, mnozí z nich jako sirotci. (Umara zatím - na rozdíl od bin Ládina - Američané „nedostali“.)
Jeden velký rozdíl tu ale je. Afghánistán je - s výjimkou jihu - země plná hor a údolí, kde je jednoduché se před někým schovat a utíkat. Mali, Niger a jižní Alžírsko, to je samá rovina a poušť. Pro gerilový způsob boje se silnějším protivníkem terén krajně nevhodný.
O tom by mohl napsat skripta bývalý irácký prezident Saddám Husajn, když se před válkou s USA vedenou mezinárodní koalicí v roce 1991 mylně domníval, že v irácké poušti zatočí s Američany stejně jako kdysi Vietnamci v jejich neprostupných džunglích.
Příliš pozdní probuzení
I tak je ale zřejmé, že jsme se probudili trochu pozdě.
Francouzská armáda zasáhla až ve chvíli, kdy už Al-Káida pochodovala na maliskou metropoli Bamako. Ale ze severní části země bude velmi těžké, dlouhé a nákladné islamisty vypudit, nebo je aspoň neutralizovat.
Evropská unie se chce podílet na výcviku armády Mali, podle náměstka ministra zahraničí Jiřího Schneidera zvažuje svoji účast na této misi i Česká republika.
Těm, kdo do Afriky v českých barvách vyrazí, závidět nemusíme, protože toto opravdu nebude výlet na Kilimandžáro nebo na safari.
Maliské ozbrojené síly se téměř rozpadly, vojáci dostávají minimální platy a víceméně bude nutné armádu postavit znovu od nuly.
Francie sice tvrdí, že její armáda bude bojovat v Mali jen několik týdnů a s omezeným kontingentem, ale nezačaly právě takto dlouhé, vleklé a krvavé války? Američané chtěli ve Vietnamu původně poskytnout protikomunistické vládě jižního Vietnamu jen zbraně a logistickou pomoc, Sověti v Afghánistánu chtěli tamní situaci v roce 1979 jen „stabilizovat“ a pak se co nejrychleji stáhnout.
Za pozornost stojí v souvislosti s válkou v Mali a terorem v Alžírsku dvě skutečnosti. Alžírsko je země, která je pro Evropu - hlavně tu západní – klíčová z hlediska energetiky. Na alžírské ropě a plynu jsou více či méně závislé například Francie, Itálie nebo Španělsko. Proto by tam vážný konflikt představoval i pro EU špatnou zprávu, ale na rozdíl od dřívějších obav východních členů Unie z přerušení dodávek z Ruska by se tentokrát jejich západní kolegové obávali o dodávky z Afriky.
A konečně otevření libyjských zbrojních skladů pro kohokoliv, kdo má zájem, vrací po letech znovu na scénu československý semtex. Kaddáfího Libye ho kdysi odebírala obrovské množství, libyjský diktátor pak trhavinu předával různým teroristickým organizacím, které podporoval. Například Irské republikánské armádě.
Poslední zpráva z místa přepadení na jihovýchodě Alžírska uváděla, že ozbrojenci Al-Káidy rukojmím přivázali k tělům právě semtex. Ke kterému se podle všeho dostali z bohatých a starých zásob v Libyi...
Martin Novák
