Portrét – Ani ne třicetiletý Jiří Havelka, programátor z frýdecko-místecké pobočky nadnárodní strojařské skupiny Huisman, má unikátní profesi. Je jediným Čechem, který dokáže seřizovat a ladit obří zařízení na těžbu ropy z mořského dna, naftařské vrtné lodě či gigantické jeřáby užívané při ukládání potrubí kilometry pod mořskou hladinou.
Havelka má za sebou několik měsíců práce na plovoucích naftařských zařízeních v Mexickém zálivu a v Severním moři u norského pobřeží. Předával americké společnosti Otto Candies obří plovoucí jeřáb, s jehož pomocí těžaři kladou do kilometrové hloubky ropná potrubí. Pracoval na vrtných lodích pro korporace EZRA, Shell či Noble Energy. Na poslední misi ve službách firmy Noble strávil v Severním moři skoro rok, teď se chystá na další několikaměsíční štaci do západní Afriky.
V Huismanu Havelka pracuje na pozici zvané "inženýr řídicích systémů". Což znamená, že se podílí na rozjezdu těžních a logistických technologií, které jeho zaměstnavatel staví pro naftařské firmy. "Jezdíme zprovozňovat naše zařízení přímo k zákazníkovi. Což znamená technologie správně nastavit, dělat servis, zajistit jejich hladký rozjezd. A hlavně zaškolit obsluhu, aby s nimi dokázala pracovat, vysvětlit jim parametry zařízení, ukázat, jak se chovat a co dělat v různých situacích, aby drahá loď nebo jeřáb zbytečně nestály kvůli banální poruše," vysvětluje mladý frýdecko-místecký inženýr.
Vystudoval robotiku na ostravské Vysoké škole báňské a do Holanďany ovládané, dnes již nadnárodně působící skupiny Huisman nastoupil s čerstvým diplomem jako konstruktér. Když se naskytla šance pracovat na moři, okamžitě se jí chytil: "Pro kluka, který předtím viděl moře třikrát v životě a najednou má možnost pracovat měsíce na lodi, je to obrovské lákadlo." Huisman má vyškolený zhruba dvacetičlenný tým specialistů různého zaměření pro práci přímo u zákazníků na moři. Čech je v něm zatím jediný, podle Havelky ale asi ne poslední. Jeho zkušenost prý kolegy zaujala, takže nejspíš bude mít následovníky.
Nebát se vody
Co je pro profesi námořního programátora třeba? "Hlavně se nesmíte bát vody," říká. Před svou námořní službou musel absolvovat speciální kurz, jehož součástí bylo třeba simulované nouzové přistání vrtulníku na vodní hladině. Nejdůležitější v těchto situacích je prý zachovat klid, kdo nezvládne nervy, na moři pracovat nemůže.
Služba u námořních těžařů je náročná. Vrtnou loď, na níž Havelka naposledy pracoval, obývá 160členná posádka, složená z námořníků, obslužného personálu a těžařů. Jsou tu specialisté na geologický průzkum, vrtaři, servismani a technici, obsluha zásobovacích lodí a vrtulníků, logistici. Většinou muži, i když ženský prvek bývá u některých firem v těchto kolektivech zastoupen. "Třeba v Norsku jsou ženy na těžařských lodích běžně, i na všech technických postech."
V Severním moři se ropa těží z menších hloubek kolem 300 metrů. V Mexickém zálivu se ale vrtá v několikakilometrových hloubkách, a tak tu k vybavení naftařských lodí běžně patří ponorky.
Směna na lodi trvá tři až čtyři týdny, pak následuje stejně dlouhé volno. Pracuje se sedm dní v týdnu, dvanáct hodin denně. Tým seřizovačů z Huismanu bývá zpočátku několikačlenný, postupně se zužuje, až na lodi zůstává jediný zástupce firmy. Jiří Havelka předávací proces končil. V závěru svých misí tak zůstává na lodi jediným specialistou, který musí být schopen vyřešit všechny nenadálé situace, poruchy a zádrhely v zabíhajícím se provozu mimořádně složité techniky. "Hlavní problém je naučit operátory se zařízením pracovat. Těžaři byli donedávna zvyklí na mechanické stroje, na manuální práci. Teď se ale lidské ruce používají čím dál méně, lidi najednou mají sedět v křesle, obklopení monitory. Musí se naučit, kam sáhnout, co jak funguje, aby se cítili bezpečně, věděli si rady v různých kritických situacích, zvládli občasné nutné opravy a seřízení technologie," vysvětluje Jiří Havelka. Manuálních dělníků je dnes mezi těžaři zhruba polovina.
Několikatýdenní život v uzavřeném kolektivu na lodi, kde většinu místa zabírá technologie a není tu moc možností k rozptýlení po směně, znamená nápor na psychiku. "Na lodích, kde jsem pracoval, byla posilovna, klubovna, kde jsme si mohli zahrát počítačové hry, pustit filmy, když jsme byli u amerického pobřeží, dala se chytit televize. Naštěstí tam taky funguje internet, takže je spojení s rodinou, kamarády i s firmou – díky tomu jsem se taky vlastně nedostal do situace, kdy bych si nevěděl rady s nějakým pracovním problémem, všechny zádrhely se dají konzultovat s kolegy," líčí "námořní programátor". Když je práce poblíž pobřeží, není problém dostat se občas za zábavou na břeh, to se ale nedaří na každé štaci.
Ropa znamená jistotu v krizi
Huisman patří mezi úzký okruh světových výrobců schopných dodávat naftařským korporacím plovoucí těžní zařízení. Jeho specialitou jsou obří jeřáby schopné klást potrubí v několikakilometrových hloubkách či relativně malé, ale vysoce výkonné vrtné lodě. Původně holandská firma (založil ji v roce 1929 konstruktér M. Huisman) koupila v roce 1997 továrnu ve Sviadnově u Frýdku-Místku a od počátku tu kromě výroby budovala i silné vývojářské a konstrukční centrum. Právě ve Sviadnově se vyrábělo speciální zařízení, kterým se z hlubiny zvedala ruská ponorka Kursk, ztroskotaná v roce 2000. Vyšlo odtud i několik dalších technických unikátů své doby – například v roce 2008 tu vyrobili tehdy ojedinělou soupravu schopnou těžit až z šestikilometrových hlubin, o rok dříve platformový pásový kontejnerizovaný jeřáb, tehdy nejvyšší svého druhu na světě.
Krize zasáhla i těžařský průmysl, což pochopitelně pocítil i Huisman. "Těžba je ale pro řadu států i nadnárodních společností pořád strategickým odvětvím, takže se oboru krize dotkla spíš v tom, že se víc a naléhavěji hledají co nejefektivnější řešení. Což je pro Huisman dobré, protože díky špičkovým vývojovým pracovníkům a konstruktérům přinášíme stále nová inovativní řešení, jak udělat naše zařízení co nejefektivnější, a tím získáváme konkurenční výhodu. Platí to u vrtných souprav, systémů pro pokládání potrubí na mořské dno i speciálních jeřábů," říká mluvčí firmy Pavel Sobol. Skupina podle něj díky tomu prochází krizí "velmi dobře" a rychle roste. Už během krize otevřela nové výrobní prostory v Brazílii a rozvíjí také aktivity v Číně, kam vstoupila v roce 2008. Buduje tu nové výrobní prostory a před několika dny otevřela nové přístaviště, u něhož se dokončuje montáž a kompletace technologií na lodě.
Se sesterskými společnostmi roste také sviadnovská továrna Huisman Konstrukce. Když do Sviadnova Huisman v roce 1997 vstupoval, zaměstnávala pouhých třiadvacet lidí, letos stoupl stav pracovníků na 500. Loni tu vybudovali zcela novou výrobní halu, kde našla práci rovná stovka lidí, posilují také konstruktérské kapacity, takže firma stále hlásí volná místa pro technické specialisty. Její loňské hospodářské výsledky zatím nebyly zveřejněny a firma je deníku Insider zatím nechce sdělit. Předloni vydělal český Huisman 70 milionů korun při půlmiliardových tržbách.
Zuzana Kubátová
