Zahraničí - Půl hodiny cesty od hotelů a pláží na turisty vyhledávaném tuniském ostrově Džerba leží přístavní město Zarzis. Tady funguje doprava opačným směrem. Od polorozpadlých a zapáchajících starých doků vyjížděli na vratkých loďkách k evropským břehům Afričané, kteří na druhém konci Středozemního moře hledali práci, peníze a lepší budoucnost.

Insider navštívil loni na podzim toto nehostinné místo, kde pouť mnoha Afričanů začínala. Někteří na chatrných bárkách nedopluli a jejich životy končily v moři.

„Každou chvíli jsme tady z vody vyndávali ostatky,“ vypráví místní zaměstnanec přístavu o prvních měsících roku 2011, kdy po tuniské revoluci zavládla anarchie a každý si mohl odplout, kam chtěl. Bez kontroly a ostrahy.

Ta doba už ale skončila. Později provoz v Zarzisu utichl. Lodě s imigranty přestaly vyplouvat, protože tuniská armáda obnovila hlídky a Itálie varovala, že nikdo není vítán. Proud zoufalců se zastavil nejen z Tuniska, ale i z Libye.

Zastánci „staré dobré Evropy“ tvrdí, že migranti dříve či později změní Evropu k obrazu svému a z původní evropské populace se stanou občané druhé kategorie. Že zánik evropské civilizace pod náporem hladových z třetího světa a islámu přichází právě z míst, jako je rozpadající se a odpadky přetékající přístav v Zarzisu.

Vývoj ovšem ukazuje, že do Evropské unie míří přistěhovalců stále méně. Nová zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) potvrzuje údaje, které už dříve individuálně zveřejnily některé země. Počet přistěhovalců klesá od roku 2010, ani loňský rok s arabskými revolucemi trend nezvrátil.

„Méně a méně lidí opouští své domovy, aby hledali příležitosti v Evropské unii. Hledají atraktivnější alternativy v Asii i jinde,“ uvádí se v dokumentu OECD.

Insider se domnívá, že za poklesem zájmu o EU je několik faktorů. Přísnější a tvrdší protiimigrantské zákony a opatření v členských zemích Unie. Hospodářská krize eurozóny a dalších států, spojená kromě jiného s propouštěním a škrtáním. Potenciální přistěhovalci tuší, že jdou někam, kde jsou problémy, a jejich šance uchytit se je menší.

Pak je tady možnost odejít do států, které dříve pozornost z hlediska výdělků a lepšího života nepřitahovaly. V první řadě Turecko. Hospodářsky roste, a zatímco dříve z této země přes Řecko chodilo nemálo uprchlíků směrem na Západ, teď se prosperující Turecko stává cílovou zemí.

Pro subsaharské Afričany je atraktivní zemí Izrael. Dost jich tam míří přes Egypt. Izraelci ale také přitvrzují a přibývá deportací, které často provází násilí. A novému náporu z chudších arabských zemí čelí ty bohaté z Perského zálivu. Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar.

Insider může přidat i další svoji čerstvou zkušenost z Ukrajiny. I tam převládá mínění, že v Evropské unii už se velké perspektivy nenabízejí a nemá smysl se snažit odcházet za hranice. Naopak, po dvou desetiletích masového exodu Ukrajinců za zaměstnáním do ciziny se jich teď hodně začíná vracet.

OECD se na rozdíl od odpůrců imigrace domnívá, že její snižování může mít pro Evropu neblahé ekonomické následky. Bez přílivu nových pracovních sil nelze počítat do budoucna s ekonomickým růstem, protože se v Evropě bude zvyšovat podíl důchodců a pak budou pracovní síly chybět.