Čtení na víkend – 9878. Tolik dní je nezvěstný izraelský letec Ron Arad, který se svojí stíhačkou havaroval 16. října 1986 nad jižním Libanonem.
Přežil, ale jeho další osudy jsou záhadou. Ví se jen to, že se dostal do rukou nepřátel Izraele. Rok po zajetí s ním mluví zástupci Červeného kříže a tam stopa končí.
V židovském státě se stal legendou a každý zná jeho jméno. Izraelci jsou známí tím, že se i za vysokou cenu snaží své zajatce – ať živé, či mrtvé – dostat domů.
Arad je jediným, u kterého se to nepodařilo, a dokonce se ani neví, kde a jak zemřel, či zda dokonce ještě nežije, ačkoliv druhá možnost je dost nepravděpodobná.
V roce 2005 byl vojenský pilot dokonce zvolen v anketě deníku Jediot Achronot dvanáctým největším Izraelcem všech dob.
Po mnoha letech a mnoha neúspěšných pokusech ale příbuzným a všem Izraelcům přece jen svítá naděje, že se mohou něco o Aradovi dozvědět.
Podle zdrojů ze zpravodajských služeb, na které se izraelská a také některá arabská média odvolávají, má jít o výměnu informací. Izraelci se dozvědí něco o Aradovi, zatímco Teherán dostane zprávu o osudu svých čtyř diplomatů, také zmizelých beze stopy v roce 1982 v Bejrútu.
Výměnu údajně umožnilo nynější zlepšení vztahů mezi USA a Íránem, včetně telefonického rozhovoru Baracka Obamy s íránským prezidentem Hasanem Ruháním.
Informace o Aradovi má muž jménem Husajn Musáví, což je bratr jednoho ze čtyř diplomatů. Není však jasné, zda za zmizením Íránců v Bejrútu stál Izrael.
Ronu Aradovi bylo osmadvacet, když se 16. října 1986 jeho letoun kvůli technické poruše zřítil. Arad i pilot Jišaj Aviram se stihli katapultovat.
Záchranný tým v helikoptérách našel Avirama, ale Arad padl do rukou organizace Amal, která v jižním Libanonu bojovala i proti Izraelcům (izraelská armáda v roce 1982 podnikla invazi do Libanonu a zastavila se až v Bejrútu. O tři roky později se izraelské síly stáhly více na jih, ale stále ovládaly některé oblasti v blízkosti hranic židovského státu).
V roce 1987 rodina dostala několik dopisů i fotografii Arada s plnovousem, ale pak už nic. Izraelské zpravodajské služby se domnívají na základě dostupných informací, že z rukou Amalu přešel letec do rukou více radikálního Hizballáhu.
Dokonce snad prý na čas unikl únoscům, když izraelské letectvo bombardovalo libanonské údolí Bikáa, kde Arada drželi. Nakonec ale pravděpodobně skončil v Íránu (Amal i Hizballáh jsou organizace propojené s Íránem a jeho bezpečnostními složkami).
Izraelské komando v roce 1994 v jižním Libanonu zadrželo během vzdušného výsadku člena Hizballáhu Mustafu Diráního, který v prvních měsících měl přehled o Aradově veznění.
Dirání strávil v Izraeli deset let, než byl vyměněn za jiného izraelského zajatce, ale moc toho neobjasnil. Jen opakoval, že Arada převzali Íránci, a dál o jeho osudech nic nevěděl.
Izraelská vláda nabízela jednotlivcům velkou odměnu za informace a dokonce nabízeli tehdejšímu vedení v Teheránu hospodářskou pomoc ve výši deseti miliard dolarů, což byly pro osmiletou válkou s Irákem zbídačelou zemi slušné peníze. Ale nikam to nevedlo.
Zpráva izraelské vojenské rozvědky Aman před devíti lety konstatovala, že Arad zřejmě zemřel někdy v letech 1995 až 1997 v Libanonu. Pohřben je na neznámém místě a je otázkou, zda ještě vůbec někdo ví kde.
Aradova rodina – manželka s dcerou – dostala některé dopisy, které jim Arad psal, až po více než dvaceti letech. V roce 2008 v rámci jiné výměny mezi Izraelem a Libanonem.
Letec v nich psal: „Slibuji vám, že se vrátím. Během roku, nebo dvou let? A už vás nikdy neopustím, i když by to znamenalo, že skončím s létáním.“
MARTIN NOVÁK
