Byznys – Na zveřejnění povinné nabídky odkupu akcií společnosti Telefónica CR netrpělivě čekala investorská veřejnost až do včerejšího dne. Někdo již od 5. listopadu loňského roku, kdy byl prodej akciového podílu v české Telefónice oznámen, formálně ale lhůta běží až od 28. ledna tohoto roku, kdy byla celá transakce s PPF dokončena (přesněji společnost PPF Arena 2 B.V.). Přesto uběhlo více jak tři a půl měsíce do předvčerejška (20. 5.), kdy Česká národní banka (ČNB) vydala souhlas, aby PPF povinnou nabídku odkupu zveřejnila.
O den později, tedy včera, skupina PPF oznamila, že cena ve schváleném nabídkovém dokumentu činí 295,15 korun za jednu akcii o jmenovité hodnotě 87 korun. Ostatní parametry nabídky převzetí ale budou zveřejněny později, podle PPF počátkem června.
Investoři se tedy po řadě měsíců čekání dočkali představy o ceně, za kterou budu akcie nabízeny. Je to dlouhá, nebo krátká doba?
Z vnějšího pohledu je samozřejmě dlouhá. Ve skutečnosti to není tak mnoho, jak by se na první pohled zdálo. Máme totiž již zkušenost z roku 2005 s povinným odkupem akcií Unipetrol. Tehdy trvalo „doladění“ povinného odkupu zhruba tři měsíce, tedy ne výrazně kratší dobu než nyní.
Přesto nelze přehlédnout mezi rokem 2005 a 2014 minimálně dva nemalé rozdíly, a to spíše v neprospěch roku 2014 než naopak:
a) V současnosti jsou nepochybně náročnější legislativní podmínky, např. kratší zákonné lhůty (v roce 2005 měl nový nabyvatel akcií k dispozici šedesátidenní lhůty, dnes jen třicetidenní). Ale v tomto případě (Telefóniky) se ukazuje, že to samo o sobě nepomáhá. Doba čekání na zveřejnění povinné nabídky odkupu není kratší.
b) Průběh je nyní mnohem méně transparentní. V případě jednání o povinné nabídce odkupu akcií Unipetrol proběhla tři kola s tehdejší Komisí pro cenné papíry a v každém kole trh znal, o jaké ceně se jedná (pro informaci postupně to bylo 103, 135 a konečných schválených 138 korun za akcii Unipetrolu).
Můžeme narazit na kritiku toho, že jde o kurzotvorné, a tudíž zneužitelné informace. Ano, jsou to kurzotvorné informace. Ale každému by bylo jasné, že jde o ceny v jednání, a ne o cenu konečnou. Navíc zveřejněním uvažované ceny a více podrobností o průběhu schvalovacího procesu by byla možnost jejich zneužití prakticky vyloučena.
Tato krátká bilance asi nezmění status quo. Mohla by se ale třeba hodit do některých novinářských blogů, možná dokonce i do blogu samotné ČNB.
Petr Hlinomaz
