Zahraničí – V Sýrii je třeba zasáhnout, aby se zabránilo masivnímu nasazení chemických zbraní, nevídané humanitární katastrofě a posílení tvrdých džihádistů hlásících se k Al-Káidě.
Tato slova se objevují v ústech politiků a analytiků v USA, Evropě i na Blízkém východě. Problémem ale je, že se nikomu do toho moc nechce. Jakýkoliv silový zásah zvenčí bude pro každého nákladný, nebezpečný a hrozící neúspěchem.
Jak lze vůbec sklady chemických zbraní, které syrský režim má, zajistit? Jsou údajně dobře střežené a umístěné v podzemí. Zásah by vyžadoval vyslání pozemních jednotek, a to v řádu desetitisíců mužů spíše než tisíců nebo dokonce stovek.
I letecké údery na syrské cíle – ať už by se jednalo o sklady zbraní, či armádní pozice – by nebyly vůbec jednoduché. Sýrie má jednu z nejhustších a zároveň nejmodernějších protileteckých obran na světě.
Disponuje účinným systémem, ruským SA-22 s raketami země-vzduch. Systém SA-5 odpaluje rakety do vzdálenosti přesahující 300 kilometrů, takže je schopen zasáhnout například americká letadla ve Středozemním moři. Přičemž je možné předpokládat, že pokud by Američané útočili, patrně by použili hlavně střely s plochou dráhou letu Tomahavk, odpalované z lodí.
Sýrie není Libye, tady by určitě vzdušný úder přinesl ztráty na životech na straně interventů. Syrská vládní armáda je sice dvouletou občanskou válkou oslabena, ale to se protiletadlových baterií patrně příliš netýká.
Prezident Barack Obama se drží velmi zpátky. Cítí, že s další válkou by většina Američanů, unavená Irákem a Afghánistánem, měla problém. Obzvláště když by bylo obtížné prodat argument, že v Sýrii jde o důležité americké zájmy.
Senátor John McCain sice vyzývá k zásahu v Sýrii, ale s tím, že by tam měly jít síly jiných zemí než Spojených států.
Z evropských zemí jeví ochotu intervenovat jen Francie a Velká Británie. Francouzi už jsou ale angažováni v Mali. Země jako Itálie nebo Španělsko jsou natolik „zaměstnány“ ekonomickými problémy, že účast v nějaké zahraniční operaci je vyloučena.
A Německo tradičně do podobných operací nejde. Afghánistán byl výjimkou, kterou se Němci nechystají opakovat. Navíc je jasné, že intervence by neměla podporu Rady bezpečnosti OSN vzhledem k jistému vetu Ruska a Číny.
Uvažovat o nějaké arabské vojenské akci vůbec nemá smysl, na to arabské země nemají vůli ani kapacity.
Rozhodování o tom, jak se k eskalaci konfliktu a nasazení zbraní hromadného ničení ze strany režimu Bašára Asada postavit, komplikuje Západu také přítomnost bojovníků Al-Káidy v řadách opozice.
Pokud by zvítězili nebo by to byli oni, kdo se dostane k chemickým zbraním, bude to další noční můra.
Jednou z variant zničení skladů s jedovatými plyny (sarin nebo yperit) je izraelský útok. Zrovna Izraelci se ale netají tím, že ozbrojence Al-Káidy považují za větší nebezpečí než Asadův režim.
Dobrá řešení se tady zřejmě nikomu nenabízejí, spíš jen špatná a méně špatná. „Nevidím žádnou možnost, jak zapojit americké síly do konfliktu, aniž by se tím rýsoval nějaký rozumný výsledek,“ řekl Obamův vojenský poradce, generál Martin Dempsey.
Martin Novák
