Glosa – V Česku možná vzniká neobvyklý hybrid energetických koncepcí. Bude totiž zajímavé sledovat, jak by se mohla v budoucí aktualizované státní energetické koncepci rýmovat podpora obnovitelných zdrojů à la Německo s ryze českou podporou jaderné energetiky. Obojí lze totiž nalézt v názorech českých politiků.

Německý přístup staví na rostoucím podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (OZE), nyní více z větru než ze slunečního záření. To s sebou nese specifický přístup k organizaci zatížení přenosové sítě a specifický přístup k zachování pohotové výrobní kapacity pro situaci, kdy vítr nefouká a slunce nesvítí. A to nehovoříme o rozdělení finanční zátěže mezi domácnosti a podniky, kterou s sebou podpora obnovitelných zdrojů nese.

Výroba z OZE v Česku spíše ještě poroste a musí s ní počítat i energetická koncepce. Na politicích tak zůstane hlavně řešení, kde získat peníze na její podporu, ke které se stát zavázal.

Paralelně s tím zaznívá z úst politiků i chvála jaderné energetiky (JE). Naposledy minulý týden z úst ministra financí Andreje Babiše. Babiš se postavil po bok ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka a podpořil výstavbu dalších jaderných bloků: „Plyn není alternativa, uhlí bychom si měli odložit pro další generace.“

To je přístup, který staví na výrazně centralizované výrobě silové elektřiny se stabilními dodávkami do elektrické sítě. Budováním JE se, obrazně řečeno, vzdalujeme od Německa a více se přibližujeme ke svým sousedům a k Francii (viz grafy). Podíl elektřiny vyrobené v jaderných zdrojích by v Česku vzrostl ze současných 35% odhadem na více jak padesát.

Mohou mít tyto úvahy něco společného?

V tento okamžik lze nalézt asi dva společné momenty v tom, že: