Zahraničí – Česká republika oznámila, že nevetuje bankovní unii, ale ani do ní nevstoupí, jenže Brusel a některé země více zajímal odtažitý až odmítavý postoj jiného člena Evropské unie - Švédska.

Švédové jsou mimo eurozónu druhým největším bankovním centrem v EU po Velké Británii. I Stockholm jako Praha hrozil původně vetem a ještě ve středu nebylo jasné, jak se k dohodě skandinávská země vlastně postaví.

Nakonec je supervize bank nastavena tak, že je určena hlavně pro eurozónu. Ostatní státy se mohou připojit. Také Švédsko tedy dohodu o bankovní unii nechalo projít, ale dopředu avizovalo, že se k ní v blízké budoucnosti nepřipojí.

Ministr financí Anders Borg se nechce smířit s tím, že by neelejské státy eurozóny neměly rovnocenný hlas se zeměmi, které používají euro. A že by blok eurozóny mohl skupinu, která je mimo eurozónu, přehlasovat.

„Je tady posun k eurobankám, eurodaním, eurotransferům, europůjčkám. To je asi lákavé pro eurokarty, ale myslím si, že málo Evropanů něco takového skutečně vítá,“ pronesl krátce před jednáním na summitu Borg výrok, který by byl spíše očekáván z úst britského nebo českého politika.

Je to v krátké době už druhý švédský náznak odklonu od prohlubování evropské integrace. Když se schvaloval pakt o fiskální unii, Švédové dlouho váhali a naskočili také až na poslední chvíli, zanechavše mimo jen Velkou Británii a Českou republiku.

Co se tedy ve Švédsku, nepochybně jednom z nejdůležitějších členů EU, děje?

Především je třeba uvést, že se zemi na rozdíl od většiny ostatních zemí evropské sedmadvacítky hospodářsky pořád daří. Nespadla do recese, byť její na exportu postavenou ekonomiku přece jen zpomalily potíže okolní Evropy.

Švédský dluh patří mezi nejmenší v Evropě, činí 37,5 procenta HDP. Ratingy si Švédsko suverénně drží v hodnotě AAA. V roce 2011 vláda ve Stockholmu jako jediná v Evropské unii hospodařila s rozpočtovým přebytkem.

V mezinárodním srovnání je švédský bankovní systém velmi dobře kapitalizovaný. Ze dvou důvodů. Nebyl díky minimální propojenosti infikován problémovými státy, jako jsou Řecko, Španělsko nebo Portugalsko. Neexistují žádná riziková aktiva.

A investoři ze zemí eurozóny hledají jistotu ve švédských a norských bankách. Největší švédská banka Nordea a norská DNB hlásí velký zájem z eurozóny, kromě jiného i z Německa.

Víra Švédů v budoucnost eura a vůbec Evropské unie tak povážlivě klesá. V referendu o přijetí eura v roce 2003 hlasovalo pro přijetí společné měny 42 procent lidí, podle listopadového průzkumu by letos zaujalo stejný postoj jen 9,6 procenta Švédů!

A kdyby se nyní znovu hlasovalo o vstupu či setrvání v EU, podle průzkumu by 26 procent Švédů řeklo „ne“ a 29 procent neví, jak by odpovědělo.

Zajímavé je sledovat, jak rozdílné pozice a proč zaujímají ohledně bankovní unie jednotlivé skandinávské země. Dánsko také mělo výhrady vůči původním návrhům, ale nevystupovalo tak razantně jako Švédsko.

Naopak Finsko, které je na rozdíl od obou zmíněných států člen eurozóny, je přesvědčeným stoupencem bankovní unie a velmi mu záleží na tom, aby na palubu dostalo také Švédsko a Dánsko.

Mezi třemi největšími finančními ústavy ve Finsku totiž figurují švédská Nordea a Danske Bank.