Dokument dne - Petr Nečas si do Bruselu veze přesně takový mandát, jaký si přeje. Vládní usnesení mu totiž přímo zakazuje podepsat v pátek na summitu EU smlouvu o rozpočtové unii společně s většinou Evropy.

Ministři za TOP 09 Karel Schwarzenberg i Miroslav Kalousek, kteří kritizují Nečase za tento postoj, opakují, že evropští partneři českému postoji k eurosmlouvě nerozumí.

Deník Insider má Nečasovy summitové noty k dispozici. Přinášíme klíčové body, které se týkají unijní smlouvy o fiskální kázni, kterou pětadvacet zemí EU – tedy Unie bez Česka a Británie - podepíše v pátek ráno.

- Česká republika zatím nevyjádřila úmysl stát se smluvní stranou Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (dále jen „Smlouva“), neboť vláda hodlá toto rozhodnutí učinit až po řádném projednání konečného textu Smlouvy, přičemž považuje za nezbytné předem v této věci konzultovat Parlament ČR.

- Zohlednit je třeba též stanovisko prezidenta republiky.

- Vláda se současně zavázala k tomu, že Smlouvu nelze za Českou republiku podepsat bez předchozí jasné politické shody na konání referenda, které by se v případě připojení se ke Smlouvě vztahovalo k otázce přijetí eura (samotná Smlouva by byla ratifikována parlamentní cestou).

- Pro ČR je významné, že ke Smlouvě je možné se připojit kdykoliv později, a to bez podmínky souhlasu stávajících smluvních stran. Z těchto důvodů se Česká republika ke Smlouvě v rámci podpisové ceremonie na okraj Evropské rady nepřipojí.

- Česká republika se při vstupu do Unie zavázala přijmout společnou měnu euro, proto má zájem se účastnit diskusí o budoucí podobě eurozóny a jejím fungování.

- Česká republika podporuje rozumná opatření respektující princip subsidiarity a rozpočtové suverenity členských států, která povedou k posílení fiskální disciplíny. Obdobná opatření Česká republika hodlá zavádět také na národní úrovni.

- Významnou prioritou České republiky při jednání o Smlouvě bylo zajištění toho, aby nově ustavená mezivládní spolupráce na úrovni zemí, jejichž měnou je euro, nenarušila integritu unijních politik, zejména vnitřního trhu, a nevytvářela základy pro „blokový přístup“ uvnitř EU.