Za kulisy událostí – Nebránit lidem, aby se zapojili do přípravy staveb. A na roky neprotahovat dobu od udělení územního povolení do chvíle, než se kopne do země. Česko se musí vypořádat se dvěma evropskými nařízeními, u kterých dlouhodobě zaspalo. Pokud bychom na podmínky nepřistoupili, vyschl by tok eurodotací.
Nejpozději v srpnu 2016 tu proto musejí platit zákony, které umožní, aby mezi územním a stavebním povolením uplynulo maximálně osmnáct měsíců, jak nařizuje Evropská unie – oproti dnešním průměrným 12 rokům u dopravních staveb.
Novinky v rámci posuzování vlivů na životní prostředí EIA však od ledna 2015 cestu k rychlým stavbám na čas ztíží – novela zákona o EIA vychází vstříc většímu zapojení veřejnosti a lhůty se tím natáhnou. A protože Česko dlouho ignorovalo výtky Evropské komise, musí teď vláda jít nad rámec směrnice, neboť jsme si vysloužili zvýšenou přísnost Bruselu.
„Je pravda, že jsme se v programovém prohlášení zavázali, že stavební řízení zjednodušíme, a zatím tím směrem nejdeme. Ale nerezignovali jsme, od roku 2016 bude platit velká novela po vzoru Rakouska,“ říká Věra Jourová (ANO), ministryně pro místní rozvoj.
Západní inspirace
Co se má za dva roky zásadně změnit podle sousedního modelu? Především jde o přechod na jednostupňové řízení – jedno kolo připomínek, jedno kolo na jejich vypořádání, jedno rozhodnutí a jedno odvolání.
„Teď může stavební povolení každý napadnout a odvolat se ve kterékoli fázi, dokud není pravomocné, to je ten český průšvih. Až se všechno vyřídí při jednom a stavební povolení nebude možné napadat zpětně, pak je těch osmnáct měsíců reálných, do té doby ne,“ shrnuje ministr dopravy Antonín Prachař (ANO).
Právě v jeho oblasti působnosti dělá doba mezi odklepnutím projektu a zahájením stavby největší potíže. Česko pak čelí kritice sousedních států, protože nedokáže dostát závazkům. Například Rakušané již svůj díl dálnice, který má navazovat na českou D3, víceméně dostavěli. Nyní však čekají kus za hranicemi, aby věděli, kde přesně se mají napojit.
Aby se Česko dostalo na evropský standard, musí vláda upravit několik zákonů. Především se zaměří na termíny. Pro ilustraci: územní rozhodnutí o tom, kde bude stavba stát nebo kudy povede, lze napadnout ve tříleté lhůtě. „Nestačilo by šest měsíců? Nikdo nám v tom nic nenařizuje. Takže chceme zkrátit lhůty, kde jsou příliš dlouhé, a nastavit je tam, kde vůbec nejsou,“ uvádí Prachař.
České územní a stavební řízení je na unijní poměry komplikované. I nařízení EU, které požaduje osmnáct měsíců na zahájení stavby, říká: sjednoťte všechna potřebná povolení do jednoho nebo určete jeden úřad, který všechno potřebné vypořádá.
Předpokládaný benefit je dvojí. Investoři nebudou utíkat do úřednicky přátelštějších zemí a evropské dotace neodtečou zpátky do Bruselu, protože je stát nestihne vyčerpat.
Pro státní infrastrukturu je nejvíce klíčová část, která se týká zjednodušení stavebních povolení – zákon o liniových stavbách. Ten má do budoucna zabránit právě tomu, aby rakouští dělníci na dálnici marně vyhlíželi své české kolegy. Zjednodušeně řečeno, stát určí, kudy povede trasa ropovodu, dálnice a dalších strategických projektů. Sesbírá připomínky, vypořádá je, dá nárok na jedno odvolání a pak začne stavět. I když budou například chybět zásady územního rozvoje v některém z krajů, což dnes nejde.
„Chceme, aby měl stát v případě transevropských tras daleko větší moc, než má dnes. Dnes nemá žádnou,“ uzavírá ministr dopravy.
Kateřina Surmanová
