Zahraničí – Před pár dny obletěl svět otevřený dopis, který napsala členka punkové skupiny Pussy Riot Naděžda Tolokonnikovová. Líčí v něm nelidské podmínky, za nichž pracují ruští vězni.
„Otrocká práce“ v mordvinské trestanecké kolonii, proti níž protestovala i hladovkou, přitom v Rusku představuje velmi lukrativní byznys. Zisky z něj má i řada soukromých firem, včetně jedné z Česka.
Mezi největší odběratele vězeňské produkce patří podle ruského tisku výrobci pracovních oděvů. Jeden z nich, firma Vostok-Servis, jejíž součástí je i česká společnost Červa Export Import, si od ruských pracovních táborů nechává dodávat výrobky už desítky let.
Vzdorná punkerka, která si odpykává dvouletý trest za kontroverzní performanci v moskevském chrámu Krista Spasitele, tak pracovala pro bývalého poslance za vládnoucí stranu Jednotné Rusko Vladimira Golovňova. Právě on je zakladatelem a majitelem textilního kolosu Vostok-Servis. Firma vlastní více než 200 firemních obchodů v Rusku i v zahraničí.
S českou Červou se Vostok-Servis spojil v roce 2006. Společnost skoupila i další středoevropské konkurenty – pod názvem Červa Export Import ovládla dodavatele pracovních oděvů na Slovensku, v Maďarsku či Polsku. S obratem 1,7 miliardy korun je jedním z největších ruských podniků v Česku. Pracovními oděvy zásobuje jako velkododavatel desítky zemí v Evropě a Asii. Její loňský zisk byl údajně přes 18 miliard rublů (více než 10 miliard korun).
Bývalý politik Golovňov v rozhovoru pro deník Izvěstija potvrdil, že jeho firma spolupracuje s mordvinskými nápravnými zařízeními již 20 let. Chválil „seriózní disciplínu a výtečnou kvalitu“. „Je to vzájemně výhodná spolupráce. Mnohokrát jsem navštívil tato místa odnětí svobody a nikdy jsem necítil, že by mne tamní ženy nenáviděly. Nevěřím v jejich otrockou práci, jak o tom psala Tolokonnikovová,“ řekl Golovňov.
Koloniím prý platí podle běžných sazeb. Co z toho ale dostávají vězni, prý netuší.
V otevřeném dopise Tolokonnikovová napsala, že ženy v mordvinské věznici pracují 16 až 17 hodin denně. Spí pouhé čtyři hodiny a pracovat musejí i v neděli. Volno dostávají jednou za půldruhého měsíce. Její měsíční výdělek činil 29 rublů (asi 17 korun). Podle předpisů by ovšem příjmy vězňů měly být na úrovni minimální mzdy, tedy kolem 5000 rublů. Po odečtení nákladů na stravu a oblečení dostávají nanejvýš čtvrtinu. Trestanci tak prý mnohdy sami žádají práci navíc, aby si přivydělali.
Právě Vostok-Servis je podle ruských médií největším klientem káznice IK-14, kam byla za „modlitbu“ proti ruskému prezidentovi umístěna kontroverzní punkerka. Mimo šití policejních uniforem a trestaneckých mundúrů ženy musí plnit právě i komerční zakázky. „Je to GULAG s divokou komerční tlamou,“ tvrdí aktivistka internetového projektu proti týrání a represím gulagu.net Inna Žogljovová.
Práce vězňů v otrockých podmínkách je podle ní v Rusku zcela běžná. Za kácení lesů trestanci v Dagestánu nebo v Čuvašsku dostávají kolem 70 rublů (asi 40 korun) měsíčně. „Díky objednávkám ve vězeňských zařízeních podnikatelé šetří na daních, sociálním pojištění a penzijních odvodech,“ tvrdí šéf gulagu.net Vladimir Osečkin. Veškeré tyto výdaje podle něj hradí stát. „Je to výhodný a lukrativní byznys,“ míní.
Podle obránců lidských práv se vězni bojí vykořisťování přiznat, aby si nepřitížili. „Hrůzou mi vstávaly vlasy na hlavě,“ prohlásil člen prezidentské rady pro lidská práva Ilja Šablinskij, který mordvinskou kolonii navštívil kvůli hladovce Naděždy Tolokonnikovové.
Alexandra Malachovská
