Zahraničí - Málokdo věří tomu, že by Severní Korea splnila své zuřivé hrozby a rozpoutala válku s Jižní Koreou, Japonskem nebo USA. Bojovná rétorika a hra nervů posledního stalinistického režimu planety už ale přestává bavit i jeho největšího spojence. Čínu.
Peking se v březnu připojil ke zpřísnění sankcí Rady bezpečnosti OSN vůči Severní Koreji po jejím dalším jaderném testu. Tento týden čínské ministerstvo zahraničí vyzvalo všechny země v regionu k uvážlivosti, což byl vzkaz hlavně pro Kim Čong-una v Pchjongjangu.
Bývalý kanadský diplomat Gordon Houlden má v Pekingu výborné kontakty a s odvoláním na své zdroje řekl deníku Globe and Mail, že čínské vedení má nevyzpytatelného a tvrdohlavého souseda už plné zuby a zvažuje zásadní změnu v politice vůči severokorejskému režimu.
To by mohlo mít pro Korejskou lidově demokratickou republiku (KLDR) dalekosáhlé následky. Čína je pro ni klíčovou a nepostradatelnou zemí od začátku devadesátých let, kdy do té doby největší přítel Sovětský svaz utnul Pchjongjangu dlouholetou hospodářskou pomoc.
Bez Číny by se Severní Korea zhroutila. Bere od velkého západního souseda devadesát procent energie a paliv, osmdesát procent spotřebního zboží včetně oblečení a zhruba polovinu potravin a zemědělské produkce.
KLDR je velmi neúrodná země, jen dvacet procent tamní půdy je vhodných pro zemědělství. Když k tomu přičteme systémové chyby a technickou zaostalost, bez čínských dodávek by periodicky se opakující hladomory na severokorejském venkově byly ještě horší.
V minulosti několikrát Číňané vnutili vzpurnému Pchjongjangu svoji vůli. Příkladem je únor 2003, kdy delegace KLDR chtěla odejít z mezinárodních rozhovorů o jaderném odzbrojení. Čína na tři dny přerušila dodávky ropy a za týden seděli Severokorejci zpátky u jednacího stolu.
Přesto si v Pekingu zatím nepřejí konec Kim Čong-una. Nebo spíše u nich převažují negativa nad pozitivy.
Není jisté, jak by se kolaps KLDR odehrával. Patrně by ho doprovázely masy uprchlíků do Číny (jinam nemohou, zaminovanou hranici s Jižní Koreou nelze přejít) a nejspíš v nějaké formě i ozbrojený konflikt na Korejském poloostrově.
Existence KLDR se přece jen může někdy hodit jako karta při možných sporech se Spojenými státy nebo Japonskem. Příkladem, že stále ještě není možné jít v kritice komunistů z Pchjongjangu daleko, je článek čínského novináře Teng Jü-wena v britském deníku Financial Times.
Napsal v něm, že Čína by měla ukončit přátelské vztahy se Severní Koreou a jasně deklarovat, že ji nebude bránit v případě války se Spojenými státy. Článek se ale politickým šéfům Pekingu nelíbil a komentátor dostal ze stranických novin okamžitý vyhazov.
Čína se rovněž obává, jakým směrem by se vydala nová sjednocená Korea.
Z nedávno zveřejněných amerických diplomatických depeší na serveru WikiLeaks vyplynulo, že čínští a američtí představitelé o budoucí existenci sjednocené Koreje jednali. Číňané v zásadě nebyli proti, ale trvali na tom, že taková Korea by nesměla být nepřátelská vůči jejich zemi a musela by brát v potaz čínské zájmy.
Na Kimovy hrátky s jadernými zbraněmi ale čínští politici rozhodně hledí s obavami. Už proto, že sami nikdy šíření bomb do dalších zemí moc nepodporovali. Dokonce i Mao Ce-tung po prvním čínském jaderném výbuchu v roce 1964 odmítl severokorejskou žádost o pomoc při sestrojení vlastní pumy.
Od konce osmdesátých let pak Čína postupně podepsala všechny smlouvy o nešíření atomových zbraní a od roku 1996 neprovedla žádný výbuch.
Klíčové bude, co převáží v budoucnosti: Strach Číny ze změn a otřesů, které by vyvolal zánik Severní Koreje, nebo snaha zbavit se spojence, který se stale více stává přítěží.
Martin Novák
